9 C 47/2023-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 7. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 19.179 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.126,99 Kč ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6.126,99 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 377,30 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem žalovaného [právnická osoba] [datum] s účinností od [datum]. Žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu„ [název] [půjčky] [anonymizována tři slova] [číslo]“ pod [číslo]. Před uzavřením smlouvy byla postupitelem, s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému hotovost ve výši 8.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy převzetí hotovosti potvrdil. Za poskytnuté finanční prostředky a správu zápůjčky byla vyčíslena částku 7.233 Kč a žalovaný měl celkovou částku 15.233 Kč zaplatit v 60. týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 4.054 Kč. Původní věřitel z této částky započetl na jistinu 1.873,01 Kč a na poplatky 2.180,99 Kč. Protože žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a nehradil předepsané splátky, uplatnil žalobce právo na sjednaný smluvní poplatek ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátky celkové dlužné částky, pouze však do výše 4.000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 377,30 Kč a sankční poplatek 4.000 Kč. Žalovanému bylo postoupení pohledávky sděleno dopisem spolu s výzvou k okamžitému splacení do 1. 2. 2022. Žalovaný nezaplatil. Žalobce zaslal žalovanému 21. 3. 2022 předžalobní výzvu, žalovaný nereagoval. 2. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 3. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 4. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází při tom z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitek. (§ 101 o.s.ř.) 6. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně obesláni. Žalovaný se však bez předchozí včasné a řádné omluvy nedostavil. Věc byla proto projednána bez jeho osobní přítomnosti podle § 101 o.s.ř. 7. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi původním věřitelem žalovaného a žalobcem, a potvrzení o provedené transakci za postoupení z [datum] byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru„ [název] [název] [název]“ bylo zjištěno, že při poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 8.000 Kč, při 60. týdenních splátkách po 254 Kč, s poslední splátkou 247 Kč, RPSN 246,19 % a poplatky 7.233 Kč zaplatí dlužník 15.233 Kč Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o spotřebitelském úvěru dne [datum], ve které žalovaný uváděl čistý příjem 22.956 Kč, další příjmy domácnosti 7.600 Kč, celkově k dispozici 30.556 Kč, s dalšími splátkami 6.000 Kč, při odhadovaných měsíčních výdajích 4.000 Kč a interních splátkách 2.390 Kč. Součástí smluvních ujednání vycházejících ze žádosti žalovaného byla též ujednání o výši úroků, resp. poplatků a smluvních pokut v případě nesplnění smluvních povinností. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 8.000 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku a spokojil se pouze s tvrzeným příjmem žalovaného, aniž blíže zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti, vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 8.000 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. 15. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. 16. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 17. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upr