4 C 373/2023-72 — Okresní soud v Prostějově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , žalovanému bezhotovostním převodem částku 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi touto společností a žalovaným (sjednání úvěru však není žalobkyně schopna prokázat, proto se uvedené částky domáhá jako bezdůvodného obohacení). Žalovaný ničeho nevrátil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Sdělením , právnická osoba, ., soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, , je bankovním účtem žalovaného, byl založen , datum, . Z výpisu z tohoto bankovního účtu za dobu od založení do 8/2022 soud zjistil, že dne , datum, byla ve prospěch připsána částka , částka, od , právnická osoba, (obecně známou platební bránu), jedná se o žalovanou částku. Poskytnutí částky 20 000 Kč dokládá také potvrzení o platbě doložené žalobkyní, kdy platba je identifikována v. s. , Anonymizováno, pod ID , Anonymizováno, . S ohledem na to, že sama žalobkyně se domáhá částky coby bezdůvodného obohacení, soud nevycházel z žalobkyní doložené listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, když ta není za klienta (tj. žalovaného) nijak podepsána, a všeobecných obchodních podmínek, vztahujících se ke smlouvám o úvěru (obecně). Žalobkyně uvedla, jakým způsobem obecně její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost úvěrovaných, k tomuto úvěru nesdělila žádné konkrétní informace ve vztahu k žalovanému, už vůbec ke splnění této zákonné povinnosti ničeho nedoložila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřela , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitel, a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupník, byla postoupena pohledávka vůči žalovanému označena datem vzniku , datum, ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřela , právnická osoba, ., jako postupitel, a žalobkyně, jako postupník, je postoupena pohledávka vůči žalovanému ve výši , částka, . Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , dalším dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).5. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná částka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně neprokázala, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru (ve smyslu § 2395 an. o. z.), avšak nepochybně k poskytnutí této částky na bankovní účet žalovaného na základě jednání, které mělo vést ke sjednání spotřebitelského úvěru, došlo. Soud má za to, že , právnická osoba, , poskytl bezhotovostně žalovanému dne , datum, částku 20 000 Kč, aniž by pro to byl dán platný právní důvod, a na straně žalovaného se tak jedná o bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.), k jehož vydání je žalovaný povinen. Protože tuto částku , právnická osoba, , poskytla na základě jednání, které mělo vést ke sjednání úvěru, bylo její povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Následkem nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, je dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., absolutní neplatnost předmětné smlouvy s tím, že ve vztahu k úvěrujícímu může být soudem přiznáno toliko bezdůvodného obohacení, nelze přiznat ani úroky z prodlení, protože žalovaný se nemohl dostat do prodlení dříve, než je rozhodováno tímto rozsudkem, kdy soud posuzuje dobu, která odpovídá přiměřeným možnostem žalovaného ke splacení dluženého bezdůvodného obohacení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní, když k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze obecná tvrzení, ničeho nedoložila k důkazu vyjma odkazu na všeobecné obchodní podmínky, a rozhodla se žalované částky domáhat právě a jen z titulu bezdůvodného obohacení. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proto soud žalobě vyhověl pouze pro částku 20 000 Kč, pro požadovaný úrok z prodlení soud žalobu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě byla žalobkyně převážně úspěšná, náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně tak spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „a. t.“), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, , částka, náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne , právnická osoba, . 2024, neboť uvedená tvrzení (k výzvě soudu) měla být obsahem žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne 19. 3. 2024, neboť to nebylo nutné s ohledem na poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř. zasílat. Soud dodává, že žalobu považuje za žalobu ve smyslu § 14b a. t., a v tomto ohledu odkazuje na obdobná řízení žalobkyně vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 146/2023, sp. zn. 15 C 104/2022, sp. zn. 4 C 114/2022, sp. zn. 4 C 202/2023. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.