5 C 201/2023-45 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 30. 6. 2023 (po doplnění žaloby, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 23. 10. 2023), domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně 3.000 Kč měsíčně počínaje 15. lednem 2023. Žalobkyně tvrdila, že je dcerou žalované, že se řádným studiem na SŠ a VŠ , právnická osoba, v , adresa, připravuje na svoje budoucí povolání, že žalovaná v prosinci (pozn. soudu: vzhledem k podání žaloby se jedná o prosinec 2022) rodinu opustila, že žalobkyni na výživu nepřispívá, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem bytu, v němž bydlí, že jiný majetek nevlastní, že si brigádně přivydělává.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve shora uvedené věci bylo ústní jednání nařízeno na dne 12. 9. 2024 a poté bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na den 10. 10. 2024. Žalovaná se ani k jednomu z ústních jednání nedostavila, svoji neúčast neomluvila. Věc tak byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.4. Rodným listem (rodný list je založen v připojeném spise Okresního soudu v Prostějově sp. zn. , Anonymizováno, ) je prokázáno, že žalobkyně je dcerou žalované.5. Potvrzením o studiu (č. l. 36, 34 a 35 soud. spisu) je prokázáno, že žalobkyně v období od 1. 9. 2020 do 16. 6. 2023, ve školním roce 2023 až 2024, ve školním roce 2024 až 2025 studovala/studuje na škole , právnická osoba, ., , adresa, , Anonymizováno6. Dohodou o pracovní činnosti (č. l. 37 a 38 soud. spisu) je prokázáno, že žalobkyně v roce 2023 a v roce 2024 vykonávala/vykonává úklidové práce pro Společenství vlastníků , adresa, za měsíční odměnu 1.596 Kč.7. Výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 39-40 soud. spisu) je prokázáno, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem bytu , adresa, .8. V průběhu řízení žalobkyně mimo jiné uvedla, že má běžné mimostudijní zájmy, že tato její zájmová činnost není finančně nákladná, že nemá zvýšené výdaje na stravu, že nemá zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, že nemá zvýšené výdaje s ošacením. Žalobkyně dále uvedla, že její otec jí na výživu přispívá 4.000 Kč měsíčně.9. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána důvodnou.10. Mezi žalobkyní a žalovanou je vztah dcera – matka, s čímž je spojena jejich vzájemná vyživovací povinnost (ust. § 910 odst. 1 o. z.). Jelikož žalobkyně se řádným studiem připravuje na svoje budoucí povolání, je třeba dospět k závěru, že žalobkyně není schopna sama se živit, v důsledku čehož je důvodné žalobkyni výživné přiznat (ust. § 911 o. z.). Při určení rozsahu výživného soud vycházel z ust. § 913 odst. 1 o. z., podle něhož je třeba hodnotit odůvodněné potřeby oprávněného (žalobkyně), majetkové poměry žalobkyně a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (žalované). Žalobkyně netvrdila, že by se svým zdravotním stavem, stravováním, ošacením měla jakékoliv zvýšené výdaje. Soud proto při hodnocení potřeb žalobkyně vycházel z toho, že žalobkyně je dospělá osoba s běžnými zájmy, běžnými stravovacími potřebami, s běžnými potřebami ohledně oblékání. Žalovaná ke svým schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ničeho neuvedla. Jelikož žalovaná v tomto řízení neprokázala (respektive ani netvrdila) své příjmy předložením veškerých listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů žalované, vycházel soud z toho, že průměrný měsíční příjem žalované činí 25násobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu (ust. § 916 o. z.). Částka životního minima od 1. 1. 2023 činí 4.860 Kč (ust. § 1 nařízení vlády č. 436/2022 Sb.). 25násobek částky životního minima, coby průměrný měsíční příjem ve smyslu ust. § 916 o. z., tak činí 121.500 Kč. Žalobkyně je dospělou osobou, která se řádným studiem připravuje na svoje budoucí povolání, která nemá zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, svými zájmy, se stravováním či ošacením. Žalobkyní navrhovaná výše vyživovací povinnosti (3.000 Kč měsíčně) se nikterak nevymyká potřebám dospělé osoby, která studuje, která nemá zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, se svým stravováním ani se svým oblékáním. Příjmy žalobkyně z dohody o provedení práce zvyšují příjmy žalobkyně, nicméně nelze o tento příjem žalobkyně snižovat vyživovací povinnost její matky. Tyto příjmy žalobkyně ani její majetkové poměry (podílové spoluvlastnictví bytu) nezbavují její matku povinnosti přispívat žalobkyni na její výživu a nemohly se odrazit ani ve snížení navrhované výše výživného. Jelikož návrh žalobkyně na výši výživného (který nemohl být soudem překročen) se nevymyká potřebám dospělé studující osoby bez zvýšených výdajů souvisejících se zdravím, stravováním či ošacením, byla při zohlednění ust. § 916 o. z. výše vyživovací povinnosti určena částkou 3.000 Kč. Jelikož žalovaná v řízení neprokázala, že žalobkyni na výživu od 15. ledna 2023 (jak se žalobkyně přiznání výživného od tohoto data domáhala) přispěla, byla žalované uložena povinnost žalobkyni na výživu přispívat od 15. ledna 2023. Tak byla žalované uložena povinnost počínaje dnem 15. ledna 2023 platit na výživu žalobkyně 3.000 Kč měsíčně, se splatností běžného výživného vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci. Jelikož žalovaná v řízení netvrdila, že by za období od 15. ledna 2023 do 30. září 2024 žalobkyni na výživu přispěla, byla žalované uložena povinnost dlužné výživné za uvedené období ve výši 61.500 Kč (leden 2023: 1.500 Kč; únor 2023 až září 2024: 3.000 Kč měsíčně; dluh za leden 2023: 1.500 Kč; dluh za únor 2023 až září 2024: 20 x 3.000 Kč) zaplatit ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když pro jiný důvod nebyl shledán důvod. Ve věci úspěšná žalobkyně náhradu nákladů řízení přiznat nežádala a žalované nebylo důvodné náhradu nákladů řízení přiznat, neboť byla ve sporu neúspěšná.