8 C 272/2023-64 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 5. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 12.000 Kč s úrokem ve výši 68 Kč a úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.968 Kč v 52 týdenních splátkách po 384 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, ke dni 11. 9. 2008. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 7.900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] pod [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný převzal od věřitele [právnická osoba] prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 12.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.968 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit 19.968 Kč v 52 týdenních splátkách po 384 Kč. Výzvou ze dne 25. 6. 2015, podanou k poštovní přepravě dne 3. 8. 2015, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. <i>7. Podle § 39 obč. zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>8. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.</i> <i>9. Podle § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> 10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Právní předchůdce žalobce uzavřel prostřednictvím svého zástupce s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 12.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal jistinu půjčky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.968 Kč představujícím smluvní úrok. Výše sjednaného smluvního úroku, kapitalizovaného za období trvání smlouvy o půjčce (52 týdnů), tak činila 66,4 % z jistiny půjčky. S ohledem na tuto skutečnost, kdy žalovaný měl na úrocích půjčky zaplatit částku rovnající se dvěma třetinám výše samotné půjčky, shledal soud smlouvu o půjčce neplatnou podle § 39 obč. zák., neboť se pro zjevně nepřiměřený smluvní úrok příčí dobrým mravům. 11. Žaloba je proto důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 12.000 Kč a uhradil 7.900 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 7.300 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení podle § 3028 odst. 1, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve výši stanovené podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se v prodlení se ocitl po uplynutí lhůty podle výzvy ze dne 25. 6. 2015, doručené žalovanému podle § 573 o.z. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci další nároky ze smlouvy nevznikly a ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta. 12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly a soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.