8 C 297/2023-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2023 se žalobce domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem úroky a poplatky ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaná však splátky řádně nehradila a úvěr se proto stal splatným ke dni 4. 5. 2022. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila 9.500,01 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 10.179,23 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.649,04 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. Podáními doručenými soudu dne 29. 9. 2023 a 22. 12. 2023 vzal žalobce svou žalobu zpět o 6.100 Kč, které žalovaná uhradila po podání žaloby a které žalobce započetl na dlužný úrok. 3. Žalovaná (dále„ žalovaný“) k žalobě uvedla, že částku 15.000 Kč obdržela a že uhradila částky shodně jako uvedl žalobce a dále uhradila v měsíci lednu 2024 částku 700 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému 11.000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr splácet spolu s dohodnutým úrokem a poplatky v měsíčních splátkách výši 608,43 Kč po dobu 24 měsíců. 6. Před poskytnutím úvěru bylo k majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného známo, že byla rodičovské dovolené s příjmem 17.407 Kč, který byl ověřen z ústřižku. Bydlel u rodičů, měl 1 vyživovací povinnost a jeho výdaje činily 10.387 Kč. Uvedené údaje věřitel neověřoval a jiné údaje nezjišťoval. 7. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum] byl nárok vůči žalovanému postoupen z původního věřitele na žalobce. <i>8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření v dostatečném rozsahu učinil, zejména nezkoumal reálnost výdajů žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba by mohla být důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 15.000 Kč a uhradil nejméně 15.600 Kč. Žalovaný tedy žalobci částku odpovídající bezdůvodnému obohacení poskytnutou právním předchůdcem žalobce již vrátil a žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. 18. Ve výroku II. soud rozhodl podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. o zastavení té části řízení, ve které byla žaloba žalobcem vzata zpět. 19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.