8 C 71/2018-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2018 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 29.243,56 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 1.101 Kč. Žalovaný však nehradil svůj dluh řádně a včas. Právní předchůdce proto dluh zesplatnil ke dni 13. 3. 2013. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Řízení bylo v období od 27. dubna 2018 do 8. února 2024 přerušeno v důsledku insolvenčního řízení vedeného vůči žalovanému u Krajského soudu v , adresa, . Podle usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, pod č.j. , spisová značka, vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného, ale pro nesplnění podmínek (žalovaný v insolvenčním řízení nesplatil minimálně 30 % svých závazků) žalovanému nebylo přiznáno osvobození od placení zbývajících závazků.4. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku v 60 měsíčních splátkách po 1.101 Kč. Z výpisu čerpání a splátek ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že částka 30.000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne , datum, a žalovaný ve splátkách uhradil do zesplatnění dne 13. 3. 2013 částku 6.456 Kč.6. Z výzvy ze dne 13.11.2017 adresované žalovanému a podané k poštovní přepravě dne 14. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného v době uzavření smlouvy (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání poskytne dlužníkovi v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění do 24. 2. 2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.10. Podle § 39 obč. zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.12. Podle § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Právní předchůdce žalobce uzavřel prostřednictvím svého zástupce s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 30.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal jistinu půjčky vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 60.060 Kč.14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn 33 Cdo 201/2018 „úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do 24. 2. 2013, ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od 25. 2. 2013) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy“.15. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a současně neprokázal, že splnil svou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je následkem závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Žaloba je proto důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku, z.č. 40/1964 Sb., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 30.000 Kč a uhradil 6.456 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 23.544 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení podle § 3028 odst. 1, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve výši stanovené podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se v prodlení se ocitl po uplynutí lhůty podle výzvy ze dne 14. 11. 2017, doručené žalovanému podle § 573 o.z. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci další nároky ze smlouvy nevznikly a ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta.16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 80 % (23.544 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 20 % (5.699,56 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 60 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.170 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 900 Kč /3x300 Kč, § 7, 11 odst. 1, § 14b odst. 1 písm. c), bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb./, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč /3 x 100 Kč, podle § 13 odst.4, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb./ a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 2.622 Kč, z toho 60 % odpovídá částce 1.573,20 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.