9 C 198/2023-69 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 2. 5. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 24.973,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.565 Kč za období od 29. 5. 2020 do 19. 10. 2022 z částky 8.163,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.676,02 Kč za období od 29. 5. 2020 do 19. 10. 2022 z částky 7.876,35 Kč ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.163,07 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 7.876,35 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřeli právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , a žalovaný dne 28. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč. Úvěr byl poskytnut v den uzavření smlouvy v hotovosti, převzetí částky žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Úvěr měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 2.921 Kč, s poslední splátkou 28. 5. 2020 Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 21. 11. 2022 mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalobcem a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 27.050 Kč. Žalovanou částku tvoří jistina 7.876,35 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 286,72 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3.648,64 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.340,32 Kč a smluvní pokuta ve výši 11.129,97 Kč. Žalovaný nad trzený dluh nezaplatil ničeho a na předžalobní výzvu nereagoval.2. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobce. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud rozhodoval v souladu s ust. § 101 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného na základě provedených listinných důkazů, ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, , a žalobcem dne , datum, , byla prokázána aktivní legitimace žalobce.5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 28. 3. 2019 poskytnuta zápůjčka ve výši 22.000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli poplatek za zápůjčku ve výši 18.894 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 40.894 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2.921 Kč.6. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“10. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“11. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.12. V daném případě žalobce sice tvrdil, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, ale toto své tvrzení neprokázal, Ve smyslu výše citovaného je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neprokázal, že učinil jakékoli kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného. Právní předchůdce žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například z jiných zdrojů zjistit příjmy žalovaného, anebo v dostupných registrech dlužníků ověřit, zda v nich žalovaný není evidován. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalovaného v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací, případně v centrálním registru úvěrů vedeným ČNB. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření jeho právní předchůdce učinil a žalobce to ani netvrdil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je z důvodu porušení povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnosti dlužníka neplatná.13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Jelikož soud smlouvu o zápůjčce shledal v důsledku výše uvedeného neplatnou, měl by žalobce nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Z tvrzení žalobce však bylo zjištěno, že žalovaný žalobci, respektive jeho právnímu předchů