13 C 218/2025-53 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.7.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 32.897 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 26.000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, na internetových stránkách www.kimbi.cz se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 26.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 6.897 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. K výzvě soudu žalobkyně dne 17. 12. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného, lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.4. Dne 4. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaný a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 26.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 80 % ročně. RPSN činila 117,10 % a počáteční výše minimální měsíční splátky byla 3.010 Kč. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž obchodní podmínky svého právního předchůdce.6. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla dne , datum, poskytnuta částka 26.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z výpisu z účtu rovněž plyne, že dne , datum, na něj byla zaslána částka 0,01 Kč k identifikaci klienta – žalovaného.7. Z poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 10. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 33.248 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku a příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 26.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a uhradit úrok ve výši 80 % ročně. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.12. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonemč. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnostinebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 26.000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného.20. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 26.000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné o