13 C 225/2025-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 22.7.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 13.657,60 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11.131,61 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní prostřednictvím mandatáře smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.999 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit dlužnou částku v 24 měsíčních splátkách ve výši 988 Kč, přičemž v každé splátce je obsažena jistina, úrok a pojištění. Žalovaná porušila svou povinnost hradit sjednané splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Žalobkyně požaduje úhradu dlužných splátek, jistiny po zesplatnění, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky a oznámení o okamžité splatnosti úvěru.2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dne 30. 10. 2025 uvedla, že si je vědoma své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Žalobkyně uvedla, že vyhodnotila informace získané především z nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází, příjmu žalované, výdajů žalované, výdajů na splátky úvěru, finanční rezervy a demografických a statistických informací. Na základě tohoto procesu žalobkyně došla k závěru, že žalovaná bude schopna platit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nebylo doloženo ničeho, a to ani po opakované výzvě soudu k připojení listinných důkazů prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Zástupce žalobkyně u jednání uvedl, že žádnými dalšími listinnými důkazy nedisponuje.3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.4. Dne 25. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:5. Z úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní (zastoupenou společností , právnická osoba, .) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16.999 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 34,36 % ročně. RPSN činila 40,40 % a součet splátek činil 23.712 Kč. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou o úvěru, dále pak úvěrové podmínky a sazebník k úvěrovým podmínkám.6. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).7. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru plyne, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím subjektu , právnická osoba, ., k jehož úču byla zaslána platba 16.999 Kč.8. Z přehledu plateb pro smlouvu , IBAN, soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni na svůj závazek celkem 12.617 Kč.9. Z dopisu nazvaného „zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně oznámila žalované, že dne 16. 11. 2024 došlo k zesplatnění dosud nesplatných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 12.184,61 Kč nejpozději do 19. 12. 2024.10. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázala poskytnout žalované částku 16.999 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a uhradit úrok ve výši 34,36 % ročně. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 12.617 Kč.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.13. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou se řídí o. z. a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.15. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).20. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 16.999 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, tj. nebylo doloženo, že by žalobkyně měla k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalované nebo o jejích předchozích dluzích a způsobu jejich splácení.21. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena