13 C 247/2025-54 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 24. 7. 2025 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.936,32 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a.s., a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 20.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve sjednané výši. Celkovou částku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v týdenních splátkách ve sjednané výši, přičemž nejpozději měla být celková dlužná částka uhrazena dne 17. 7. 2008. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 3.980 Kč. Žalobkyně požaduje na dlužné jistině částku 17.936,32 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 35.872,64 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 17.936,32 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Dne 3. 3. 2026 se ve věci konalo jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil a na kterém soud provedl listinné důkazy.3. Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 13.900 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 33.920 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel celou částku půjčky v hotovosti. Žalobkyně dále doložila smluvní podmínky, dle kterých je výše RPSN 206,8 %.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 6. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13.900 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 33.900 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v hotovosti v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku půjčky. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 3.980 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.8. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.9. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013).10. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.12. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).13. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.14. Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal15. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), by byl žalovaný povinen půjčku poskytnutou na základě platné smlouvy vrátit. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze 3.980 Kč, po postoupení pohledávky pak následně žalobkyni neuhradil ničeho.17. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou „rychlou“ spotřebitelskou půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je však s ohledem na jejich zaměření pochopitelné. Je tedy logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované nebankovními věřiteli vyšší než obvyklé bankovní úroky.18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl ve smlouvě o půjčce sjednán souhrnný poplatek ve výši 13.900 Kč. Ze smlouvy o půjčce ani smluvních podmínek nevyplývá, za co se tento poplatek platí. Tento poplatek odpovídá 69,50 % z celkové částky půjčky ročně. Soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného poplatku je v rozporu s dobrými mravy. Vezmeme-li v úvahu, že na každou splátku ze smlouvy o půjčce by při počtu 53 splátek připadala částka poplatku 262 Kč, nelze ani s ohledem na poskytnuté služby pro žalovaného uvažovat o přiměřenosti této odměny. Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 13.900 Kč byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, k