13 C 249/2025-71 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.7.2025 domáhá po žalované zaplacení částky 14.037 Kč se zákonným úrokem z prodlení (částečně kapitalizovaným). Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované na účet částku 15.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 495 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, kdy uhradila pouze 9.030 Kč. Žalovaná částka 14.037 Kč se skládá z neuhrazené jistiny 11.233 Kč, poplatků ve výši 495 Kč (za poskytnutí úvěru) a 735 Kč (za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem), účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč a požadovaných smluvních pokut ve výši 674 Kč.2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila žalobkyně žalobu o citaci právních předpisů a způsob jejich výkladu a o citaci judikatury. Žalobkyně dále sdělila, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila dokument nazvaný „úvěrová zpráva“ a dokument „posouzení úvěruschopnosti klienta“ popisující, jakým způsobem žalobkyně postupuje a stanovuje limit nejvyšší měsíční splátky.3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.4. Dne 25. 3. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně (tato svou neúčast omluvila) ani žalovaná a při kterém soud učinil následující dílčí skutková zjištění:5. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovanou. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem 495 Kč do 17. 9. 2024. Celková částka splatná žalovanou činí 15.495 Kč. Ve smlouvě o úvěru byly sjednány důsledky nesplácení úvěru, a to 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta, dále úrok z prodlení v zákonné výši. Dále byl sjednán poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 735 Kč a poplatek za korunový odklad ve výši 1.485 Kč. K žalobě byl doložen rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující parametry úvěru shodně se smlouvou o úvěru a sazebník platný od 4. 1. 2019.6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně zaslána částka 15.000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru. Tuto skutečnost žalobkyně doložila i částečným výpisem z účtu ze dne 19. 8. 2024 (na č. l. 67 spisu).7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalované soud zjistil, že částka předpisu činí celkem 23.146,61 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 9.030 Kč. Žalovaná dle tohoto dokumentu dluží celkem 14.116,61 Kč.8. Předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na její možné soudní vymáhání (žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání této výzvy).9. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně eviduje u žalované výši úvěru 15.000 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné děti, má příjmy ze zaměstnání ve výši 14.400 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 20.000 Kč a splátky k jiným společnostem činí dle žádosti 862 Kč. V části „registry“ je uvedeno u ISIR – rodné číslo není v ISIRu, u SOLUS – klient není v Solusu nebo má příznak C,Z, u CRIBIS – klient nemá exekuci, u NRKI – ok. Z dokumentu „úvěrová zpráva“ soud zjistil, že žalovaná měla v době před uzavřením smlouvy o úvěru 1 žádost o splátkový kontrakt, 7 žádostí jí již bylo odmítnuto a 2 odvolány, 2 splátkové kontrakty již měla existující, 9 ukončených. Dále měla žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru 1 existující kreditní kartu, přičemž 1 žádost o kreditní kartu jí byla již odmítnuta, 1 žádost byla podána. V kategorii „splátkové“ je uvedeno, že zbývající částka činí 38.918 Kč, v kategorii „karty“ je pak jako zbývající částka uvedeno 9.389 Kč.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 495 Kč. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, kdy na dlužnou částku uhradila pouze 9.030 Kč.11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná.12. Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 201