14 C 239/2025-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 17.119 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 11.400 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, na internetových stránkách , Anonymizováno, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok. Úvěr byl žalované vyplacen dne 22. 10. 2024 na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. K výzvě soudu žalobkyně dne 5. 12. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované, lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v databázi dlužníků, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nebylo tedy doloženo ničeho.3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.4. Dne 26. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 150 % ročně. RPSN činila 311,30 % a počáteční výše minimální měsíční splátky byla 2.079 Kč. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž obchodní podmínky svého právního předchůdce.6. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne 22. 10. 2024 poskytnuta částka 12.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z výpisu z účtu rovněž plyne, že dne 22. 10. 2024 na něj byla zaslána částka 0,01 Kč k identifikaci klienta – žalované.7. Z potvrzení o finančních transakcích k předmětné smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh uhradila dne 12. 12. 2024 částku 2.085 Kč, přičemž tato byla v částce 600 Kč započtena na jistinu, v částce 1.479 Kč na úrok, v částce 6 Kč na smluvní pokutu.8. Z upomínky ze dne 23. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 4.068 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 20. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 6.121 Kč. Z poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 23. 3. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžité úhradě částky 17.317 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku a příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalované částku až do výše 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a uhradit úrok ve výši 150 % ročně. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 2.085 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.13. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.15. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitels