5 C 270/2025-42 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 15. 9. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:a) 10.400 Kč,b) zákonné úroky z prodlení z částky 8.000 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 %.Žalobce tvrdil, že dne 15. 2. 2025 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , že na základě této smlouvy žalobce poskytnul žalovanému 8.000 Kč, že žalovaný se zavázal 8.000 Kč vrátit a na smluvních úrocích zaplatit 2.400 Kč do 17. 3. 2025, že žalobce peníze žalovanému poskytnul dne 15. 2. 2025 na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , že žalovaný poskytnuté peníze nevrátil a smluvní úroky nezaplatil, že v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru má být žalobcův nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Výzvou, která byla žalobci doručena dne 5. 12. 2025, soud vyzval žalobce, aby doplnil tvrzení o skutečnosti významné pro posouzení, že žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy se zabýval úvěruschopností žalovaného. Žalobce na výzvu soudu nereagoval.3. Dne 7. ledna 2026 vydal Okresní soud v Prostějově usnesení č. j. 5 C 270/2025 – 31, kterým vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k žalobě, v téže lhůtě, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.), přičemž současně byl žalovaný poučen, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Předmětné usnesení bylo doručováno žalovanému spolu se žalobou na adresu , adresa, (adresa trvalého pobytu do 7. 5. 2025) a dále na aktuální adresu trvalého pobytu žalovaného. V obou případech žalovaný při doručování zásilek nebyl zastižen, zásilky byly uloženy a připraveny k vyzvednutí dne 12. 1. 2026 a žalovanému byly zanechány výzvy, aby si zásilky vyzvedl. Jelikož žalovaný si zásilky v úložní době nevyzvedl a jelikož zásilky nebylo možno po uplynutí úložní doby vložit do schránky žalovaným užívané, obě zásilky byly vráceny soudu. Předmětné písemnosti tak byly žalovanému doručeny 10. den od uložení zásilky, která byla žalovanému doručována na adresu trvalého pobytu. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) k žalobě nevyjádřil a rovněž se nevyjádřil, zda souhlasím s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) a souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl, s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo, soudem předpokládán. Věc tak byla rozhodnuta bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř.4. Byť žalobě nebylo možno zcela vyhovět, přesto soud ústní jednání za účelem poučení žalobce nenařídil. Nařídit ústní jednání a poučit žalobce, že žalobcův nárok není možno posoudit jako nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, nýbrž v části jistiny žalované částky bude posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, by za situace, kdy sám žalobce se tohoto posouzení domáhal (posoudit žalobcův nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru), pouze navyšovalo náklady řízení.5. Smlouvou o úvěru (č. l. 10-11 soud. spisu) je prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , že žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, 8.000 Kč, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit úroky ve výši 1 % denně, tedy celkem zaplatit 10.400 Kč do 17. 3. 2025.6. Potvrzením o provedené platbě (č. l. 8 soud. spisu) je prokázáno, že dne 15. 2. 2025 byla z účtu žalobce odepsána částka 8.000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .7. Zprávou , právnická osoba, . (č. l. 28 soud. spisu) je prokázáno, že ke dni 15. 2. 2025 byl žalovaný majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, , že na tento účet byla dne 17. 2. 2025 připsána částka 8.000 Kč s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .8. Potvrzením o provedené platbě a zprávou , právnická osoba, . (obě listiny viz výše) je tak prokázáno, že žalobce dne 17. 2. 2025 poskytnul žalovanému 8.000 Kč, když peněžní prostředky, které v této výši z účtu žalobce pod výše uvedeným variabilním symbolem (který odpovídá č. smlouvy o úvěru sjednané mezi žalobcem a žalovaným) byly odepsány, byly připsány na účet žalovaného.9. Předžalobní upomínkou (č. l. 9 soud. spisu) a potvrzením o odeslání (č. l. 6 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce prostřednictvím zástupce , jméno FO, , advokáta, před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění dluhu, že předžalobní upomínka ze dne 28. 8. 2025 byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb.10. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána částečně důvodnou.11. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle ust. § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.19. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splní své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Předmětná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., z čehož mimo jiné plynula povinnost žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/20165 Sb. Ze žalobcem předložené úvěrové smlouvy ani z žádného jiného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., pro což je předmětná smlouva neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. Závěr o řádném