6 C 132/2025-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 5. 2025, ve znění opravy doručené dne 15. 9. 2025, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 131.646,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 531,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.693,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 50.000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a s úrokem 12,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne 28. 3. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, přitom posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 60.115 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48.205 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.410 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5.244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 12. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni 20. 8. 2023 činila dlužná jistina částku 50.000 Kč a dlužný poplatek částku 60.115 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 27. 1. 2025 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 141.865,85 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 141.865,85 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 131.646,20 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 50.000 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 56.646,20 Kč, smluvní pokuty 25.000 Kč (součet postoupené smluvní pokuty 18.387,94 Kč a smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky 106.646,20 Kč od 28. 1. 2025 do 29. 3. 2025), kapitalizovaných úroků ve výši 3.693,75 Kč (12,75 % ročně z jistiny 50.000 Kč od 29. 12. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27. 1. 2025), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 531,25 Kč (12,75 % ročně jistiny 50.000 Kč od 29. 12. 2024 do 27. 1. 2025), úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 50.000 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 50.000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 28. 3. 2023 mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným bylo zjištěno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč s pevnou zápůjční úrokovou sazbou 86 %. Žalovaný se pak zavázal splatit úvěr s poplatkem ve výši 60.115 Kč (úrok 48.205 Kč, částka za zpracování úvěru 1.500 Kč a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 10.410 Kč) formou 21 měsíčních splátek 5.244 Kč. Podle obsahu smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v hotovosti (nebyly vyplněny údaje o bankovním spojení žalovaného). Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný podle obsahu spisu (žalobkyně k tomu doložila tabulku umoření) dosud úvěr ani zčásti nevrátil, přičemž žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného.5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.9. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany v