19 C 114/2016-453 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala žalobou na ochranu osobnosti podanou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2016 náhrady nemajetkové újmy proti žalovaným 1 a 2 v celkové částce 1 200 000 Kč s tím, že tuto částku vypočetla jako 1 000 Kč denně za každý den trvání řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 50 Nc 1132/2013, tedy v celkové částce 917 000 Kč, a dále jako částku 283 000 Kč za následující období. Žalobkyně uvedla, že je soukromou psycholožkou, která v roce 2011 na přání matky nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení] tyto děti vyšetřila, vydala psychologickou zprávu, ve které se vyjádřila ve prospěch střídavé péče a uvedla, že děti mají kladný vztah k oběma rodičům. Ke stejnému závěru pak došly soudní znalkyně ustanovené v předmětné věci. Po vydání této zprávy došlo k pronásledování žalobkyně žalovaným 2, což vyústilo v podání návrhu na zahájení řízení o omezení způsobilosti žalobkyně k právním úkonům ze dne 27. 3. 2013 (dále jen„ předmětný návrh“). Předmětný návrh podal ve prospěch žalovaného 2 žalovaný 1, který tak učinil zneužívaje tak zákon, neboť žalovaný 1 je zdravotnickým zařízením v oboru praktického lékařství, které žalobkyni nikdy nevyšetřilo a jehož nebyla žalobkyně nikdy pacientem. K tomuto kroku žalovaní přistoupili, a to i přes skutečnost, že žalobkyně a žalovaný 2 se nikdy osobně nepotkali, žalobkyně jím nebyla nikdy vyšetřena a ani mu nezavdala žádný důvod k podobnému návrhu. Žalovaný 1 předmětný návrh odůvodnil tím, že žalobkyně podniká pod názvem„ psychologická ambulance“, přičemž dle jeho názoru jsou její vyjádření prvoplánově určená k předkládání soudům na vydání předběžných opatření omezující péči otců. Žalobkyně trpí znaky přehnané emotivity, potřeby dramaticky vyjádřit pocity neuspokojení a vnitřního neklidu, trpí nepřehlédnutelným rysem egocentrismu způsobený hlavně psychickou nevyzrálostí a v důsledku své trvalé duševní poruchy zjevně nemá dostatečnou způsobilost správně hodnotit chtěný výsledek z hlediska společenského i osobního zájmu subjektu a způsobilost ovládat své chování podle tohoto hodnocení, ve všech případech právních úkonů týkajících se poskytování psychologické péče jiným osobám, zejména nezletilým dětem. Žalobkyně byla přesvědčena, že jediným důvodem předmětného návrhu byla její šikana dehonestace, když si žalovaný 2 s žalobkyní„ vyřizoval účty“ za její intervenci v kauze nezletilých dětí. Žalobkyně se o předmětném návrhu dozvěděla asi 17. 4. 2013, když byla předvolána ohledně pomlouvačných e-mailů vůči její osobě z různých e-mailových adres na Policii České republiky. Žalovaný 2 se dále k předmětnému návrhu vyjadřoval v médiích např. pro časopis [anonymizováno] v rámci článku„ Psycholožka čelí řízení o omezení svéprávnosti“, přičemž v rámci tohoto článku poskytl informace o předmětném návrhu s cílem dehonestovat žalobkyni. Následně poskytl předmětný návrh dalším osobám, a to zejména prostřednictvím militantních prootcovských organizací. Tito lidé pak začali disponovat předmětným návrhem a zakládat jej do svých opatrovnických spisů a začali jej šířit prostřednictvím internetu. Žalovaní též umožnili předmětný návrh šířit prostřednictvím anonymních e-mailů též na další (veřejné) instituce, kam byl dokonce v některých případech doručen i stejnopis s podacím razítkem soudu. Samotné opatrovnické řízení se neúměrně protáhlo, neboť žalovaný 1 vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni, která věc projednávala, a dále pokusem o vstup Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D. do řízení jako vedlejšího účastníka. Žalobkyně poznamenala, že nejen, že předmětný návrh byl zamítnut jako nedůvodný, ale Městský soud v Praze jako soud odvolací jej vyhodnotil jako zjevně šikanózní výkon práva, při kterém se jednalo o osobní vyřizování účtů jednatele navrhovatele (žalovaného 1), který nesouhlasil s postupy žalobkyně jako psycholožky v rámci rodinněprávního sporu. Tímto jednání bylo žalovanými zasaženo do ústavně garantovaných práv žalobkyně, a to zejména na lidskou důstojnost, osobní pověst a čest. Žalobkyně tím byla značně frustrována, musela objasňovat a vysvětlovat různým institucím a potenciálním klientům nastalou situaci, což negativně ovlivnilo i její profesní život. 2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Upozornili, že ke vzniku nároku na občanskoprávní sankce na nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem je třeba, aby došlo k zásahu, který je objektivně způsobilý způsobit takovou újmu, neoprávněnost tohoto zásahu a existence příčinné souvislosti mezi zásahem a újmou. Připustili, že 1. žalovaný dne 27. 3. 2013 podal prostřednictvím svého jednatele (zástupce žalovaného 2) předmětný návrh, kterým se domáhal omezení způsobilosti žalobkyně k právním úkonům, k nimž dochází v souvislosti s poskytováním psychologických služeb žalobkyní podle živnostenského zákona. Při tomto svém podnikání totiž uzavírá smlouvy o poskytnutí poradenské služby a příkazních smluv, na základě kterých intervenuje před OSPOD, opatrovnickými soudy a rodiči dětí, kteří nejsou jejími klienty. Žalovaný 1 byl dle žalovaných aktivně legitimován k podání dotčeného návrhu podle tehdy platného a účinného ustanovení § 186 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům může podat jakákoliv osoba, přičemž po osobách, které nejsou zdravotnickým zařízením, se vyžaduje„ lékařské vysvědčení“ toliko fakultativně, pokud soud rozhodne o potřebnosti takového kroku. Omezení způsobilosti k právním úkonům není trestem, ale ochranou osoby, která je omezována, jakož i osob, které s ní vstupují do právních vztahů, přičemž žalovaným v té době bylo známo, že žalobkyně podává různá trestní oznámení a návrh na omezení její způsobilosti byl veden ochranou samotné žalobkyně za odpovědnost za takovouto činnost. Motivací žalovaného 1 k tomuto kroku pak nemohla být ani tvrzená pomsta za vyšetření v roce 2011, když její vyjádření nikdo v rámci opatrovnického řízení 30 P 32/2010 nebral vážně. Naopak předmětný návrh byl podán důvodně, neboť žalovaný 1 měl podezření, že žalobkyně trpí duševní poruchou (poruchou osobnosti). Toto své podezření žalovaní mají i nadále, přičemž vycházeli z konkrétních důkazů, které již přiložil k návrhu samotnému. Tvrzený zásah tak nebyl neoprávněný a žalovaní za něj nikterak neodpovídají. Neoprávněnost tohoto zásahu je zjevně vyloučena i dle § 186 odst. 2 o. s. ř. (platného a účinného v době podání), když takovéto oprávnění je zdravotnickému zařízení dáno ze zákona. Tato zákonná licence je zdravotnickému zařízení dána i v případě, kdy hájí zájmy jiných osob než žalobkyně. Pokud žalobkyně namítla, že nikdy nebyla pacientkou žalovaného 1, tak dle názoru žalovaných bylo třeba upozornit, že žalovaný 1 je zdravotnickým zařízením, které je vázáno povinností mlčenlivosti. Té nemůže být toto zařízení vůči soudu zbaveno nikým jiným než pacientem Zdravotnické zařízení by tak vlivem povinnosti zachovat mlčenlivost bylo fakticky zbaveno možnosti podat takovýto návrh. Žalobkyně navíc vyloučila svou intimní sféru svým chováním na veřejnosti, když vystupuje před orgány veřejné moci, jakož i v médiích. Žalobkyně trpí těžkými depresemi již 10 let, a to nezávisle na tomto návrhu. I když ve věci již bylo rozhodnuto, nezakládá toto rozhodnutí překážku věci rozhodnuté, takže nic nebrání tomu, aby návrh byl podán opětovně. Ve vztahu k žalovanému 2 pak bylo poznamenáno, že žalovaný 2 se nikterak nepodílel na samotném návrhu, nijak jej nešířil a dokonce něčeho takového odmítl, ve vztahu k žalovanému 1 pak bylo upozorňováno na ustanovení § 191 odst. 2 o. s. ř. platného a účinného v době podání návrhu, které stanovilo podmínky pro náhradu nemajetkové újmy pouze v případě, kdy navrhovatel podal zjevně bezdůvodný návrh vůči posuzované, což nebyl tento případ. 3. Soud se zaobíral žalobou toliko v rámci limitů stanovených petitem žaloby, když ten byl odvozen od řízení na omezení způsobilosti k právním úkonům (1 000 Kč za každý den tohoto řízení do jeho skončení a následně za dobu následující až do podání žaloby). Tento limit tak jednoznačně vymezoval tvrzený zásah tak, že žalovaní měli zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně tím, že podali předmětný návrh a dále jej šířili státním orgánům, prootcovským skupinám a široké veřejnosti. Všechna ostatní jednání, která by eventuálně mohla být vnímána jako zásah do osobní sféry žalobkyně tak nebyla učiněna předmětem tohoto řízení a soud se jimi nezabýval, protože by nemohla mít dopad na výsledek soudního sporu. 4. Soud se nejprve zabýval samotným návrhem na omezení způsobilosti k právním úkonům a navazujícím řízením a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: 5. Mezi žalovaným 2 a jeho bývalou manželkou - svědkyní [jméno] [jméno] [příjmení] (dříve [jméno] [příjmení] případně [jméno] [příjmení]) probíhal u zdejšího soudu spor pod sp. zn. 30 P 32/2010, který se týkal péče k jejich společným (doposud) nezletilým dětem [jméno] a [jméno] [příjmení]. V létě 2011 žalobkyně jako živnostenský psycholog vstoupila do sporu tím, že na základě žádosti m