35 C 425/2020-27 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou ze dne 4. 8. 2020 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 79 345,51 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 27. 2. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat revolvingový úvěr do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, tj. 80 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové částce 82 039 Kč, avšak na poskytnutý úvěr vrátil zpět toliko 15 771 Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil dopisem ze dne 14. 5. 2020, ve kterém žalovaného vyzval ke splacení celého úvěru. Žalobce tak po žalovaném požaduje uhrazení nesplacené jistiny ve výši 78 115,51 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč. To vše uplatňuje včetně příslušenství, které je tvořeno smluvním úrokem ve výši 29,88 % p.a. z částky 78 115,51 Kč, který byl částečně kapitalizován částkou 16 089,29 Kč (pro období po zesplatnění dne 15.5.2020 do podání žaloby dne 30.7.2020) a dále zákonným úrokem z prodlení. Pokud jde o předsmluvní proces, žalobce tvrdil, že řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že byl prověřován jeho věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, a dále bylo nahlíženo do externích registrů. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 27. 2. 2019 uzavřeli účastníci řízení Smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 80 000 Kč při úrokové sazbě 29,88 % ročně (prokázáno Smlouvou a Výpisem čerpání splátek). Žalobce poskytl žalovanému částku 82 039 Kč a žalovaný učinil ve prospěch žalobce úhrady ve výši 15 771 Kč (prokázáno Výpisem čerpání splátek). Konečný dluh na jistině činil 78 115,51 Kč (prokázáno Výpisem čerpání splátek). Dopisem ze dne 14. 5. 2020 žalobce zesplatnil dluh, když vyzval žalovaného ke splacené celého úvěru čerpaného na základě Smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno Výzvou ke splacení celého úvěru a Výpisem odeslaných zásilek). Žalovaný však přes výzvu ničeho na dluh neuhradil (prokázáno Předžalobní výzvou). 4. Z provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedeného. <i>5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> 6. Soud se zaobíral otázkou, jakým způsobem žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit, když toliko uvedl, že zohlednil příjmy, výdaje a poměry žadatele a nehlédl do úvěrových registrů. K těmto tvrzením pak nepředložil žádné důkazy. Soud uzavřel, že z takto obecných tvrzení nelze zjistit, jakým způsobem předmětné údaje získal, v jaké míře je ověřoval a co skutečně učinil. Povšechné tvrzení, že žalobce prostřednictvím odborných pracovníků posuzoval příjmovou a výdajovou stránku žadatele s ohledem na jeho osobní poměry a nahlížel do registrů, zcela jistě není v tomto směru dostačující. Soud tedy dospěl k závěru, že je namístě žalobce poučit podle § 118a o. s. ř. a nařídil ve věci jednání. Žalobce se však k jednání nedostavil, nemohl být v tomto směru poučen a soud tak konstatoval, že žalobce nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. <i>7. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. S ohledem na shora uvedené závěry soud věc posoudil tak, že strany uzavřely smlouvu o úvěru, která je ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobce nezkoumal řádně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce je při tom v postavení podnikatele, který poskytuje spotřebitelům úvěry, přičemž povinnost zkoumat majetkové poměry žalovaného je nezbytným předpokladem uzavření platného právního poměru. Nestačí přitom pouhá povšechná tvrzení žalovaného, ale úvěruschopnost je třeba zkoumat i na základě jeho další činnosti, zejména ověřování údajů, které žalovaný poskytl na základě jím předložených dokumentů a důkazů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jde při tom o povinnost, jejíž nesplnění způsobuje absolutní neplatnost Smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 25. 7. 2018, 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). 9. Soud tak uzavřel, že Smlouva je absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud tak věc posoudil dle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení, když žalobce žalovanému poskytl částku 82 039 Kč na základě neplatného důvodu a žalovaný by měl žalobci tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný již částečně na jistinu hradil, přiznal soud žalobci částku, odpovídají zůstatku dluhu na jistině ke dni zesplatnění, tj. 78 115,51 Kč. Protože žalobce zesplatňujícím dopisem vyzval žalovaného k uhrazení dluhu, stal se dluh splatným dne 28. 5. 2020, tj. uplynutím lhůty vymezené ve výzvě (viz § 1958 odst. 2 o. z.), a ode dne následujícího se dostal žalovaný do prodlení. Žalobci tak náleží i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovanému uložil tento dluh uhradit ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. 10. Soud však zamítl nárok ohledně smluvní pokuty, nákladů na vymáhání, úroku a úroku z prodlení, který byl počítán i z jiných prostředků než z dlužné jistiny, když v tomto rozsahu byl požadovaný právní titul neplatně sjednaný. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 053,12 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 174 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 345,51 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a částky 2 150 Kč za úkon o poloviční sazbě (jednoduchá předžalobní výzva), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 650 Kč ve výši 2 446,5 Kč.