11 C 146/2021-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 191 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 8. 2018 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 11 000 Kč. Žalovaná se poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 2 530 Kč zavázala vrátit do 23. 10. 2019. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná sjednanou částku nevrátila řádně a včas, a vznikla mu tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také smluvní pokutu ve výši 5 313 Kč (0,1 % z dlužné jistiny denně ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. 24. 10. 2019, do 8. 11. 2020). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Podáním ze dne 6. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty v částce 4 191 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku v částce 2 680 Kč z důvodu nemožnosti prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali dne 10. 8. 2018 listinu nazvanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky v celkové výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázaa právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 530 Kč se splatností 30 dní (viz smlouva o úvěru [číslo] obchodní podmínky). Pro případ, že žalovaná částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a dále náhradu výdajů spojených s uplatněním pohledávky (viz čtvrtý odstavec třetí strany smlouvy o úvěru [číslo]). Částku ve výši 11 000 Kč předala právní předchůdkyně žalobkyně žalované na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba (viz smlouva o úvěru [číslo] verifikační platba). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 16. 11. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně s účinností od 20. 11. 2020 postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, vč. přílohy, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky). Dopisem ze dne 4.12.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zároveň s tím byla žalovaná vyzván k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). Před podáním žaloby byl žalovaná opět vyzvána k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínkou ze dne 3.5.2021 včetně podacího archu). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 16. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost spotřebitele splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 17. V posuzovaném případě žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěr