35 C 122/2021-100 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo] a [číslo] k. ú. [obec] (dále jen„ pozemky“), na kterých stojí budova č. ev. [anonymizováno] v obci [obec] (dále jen„ budova“), která je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný užívá tyto pozemky bez právního důvodu od roku 2015, poté, co jeho právní předchůdci ukončili nájemní smlouvu. Žalobce se proto domáhal uhrazení bezdůvodného obohacení za užívání pozemků v období 17. 2. 2018 do 17. 2. 2021 v celkové hodnotě 39 996 Kč. Žalovaný v uvedeném období uhradil toliko částku 1 906 Kč. Žalobce se tak domáhal zbývající částky jistiny spolu s úrokem z prodlení. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedl, že předmětnou budovu nabyl dne 20. 11. 2014 od rodiny [příjmení], od kterých nabyl i všechna práva k ní. Žalovaný se pokoušel uzavřít nájemní smlouvu, avšak pro chování žalobce k jejímu sjednání nedošlo. Byl přesvědčen, že na něj přešla původní smlouva manželů [příjmení], když toto bylo obsahem dohody mezi stranami kupní smlouvy a v oblasti vzniklo zvykové právo mezi majiteli chat a žalobcem, když se převod ostatních chat toliko žalobci oznámil a ten následně schválil převod nájemní smlouvy. Žalovaný byl přesvědčen, že se z důvodu přechodu nájemní smlouvy na žalobci bezdůvodně neobohacuje, přičemž veškeré nájemné má řádně uhrazené. Vzhledem k tomu, že žalobce podal proti němu žalobu neoprávněně, navrhl žalovaný, aby mu soud přiznal náhradu za imateriální újmu způsobenou mu soudním řízením a jeho délkou. 3. Žalobce k vzájemnému návrhu uvedl, že neshledává důvod k přiznání takovéto náhrady a navrhl zamítnutí vzájemného návrhu. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemků a žalovaný vlastníkem budovy. Žalovaný pozemky užívá, a to nejméně od ledna 2015, když dne 20. 11. 2014 uzavřel kupní smlouvu s manželi [příjmení], na základě které nabyl vlastnictví k budově. Žalovaný nabyl spolu s vlastnictvím i všechna práva k budově (prokázáno shodným tvrzením účastníků, kupní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí). Manželé [příjmení] měli pozemky pronajaty na základě nájemní smlouvy, přičemž si strany ujednaly, že jakákoliv změna bude prováděna písemně se souhlasem [anonymizována dvě slova] (prokázáno touto dohodou včetně dodatku). Dne 31. 12. 2014 manželé [příjmení] ukončili s žalobcem nájemní smlouvou dohodou, což stvrdilo i [anonymizována dvě slova] (prokázáno touto dohodou). Účastníci následně intenzivně jednali ohledně vzniku nájemního vztahu, avšak žádná smlouva uzavřena nebyla (prokázáno shodným tvrzením účastníků řízení a z provedené korespondence účastníků). 5. Soud dále k důkazu provedl znalecký posudek včetně jeho dodatku na stanovení nájemného obvyklého v místě a čase. Z něj bylo prokázáno, že výše nájemného za pozemky v místě a čase obvyklá činí ročně částku 44 Kč/m2, tedy žalovanou částku za žalované období. Žalobce proto žalovaného vyzval k zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 7. 1. 2018 do 7. 1. 2021 v žalované výši (prokázáno předžalobní výzvou). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 6. Soud následně zamítl další navržené důkazy, když tyto byly všechny navrženy v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř., tedy po koncentrační lhůtě, která byla stanovena do 25. 8. 2021. Z navržených důkazů je zřejmé, že všechny byly žalovanému známy již před tímto datem a žalovaný neuvedl jediný důvod, proč by měla být prolomena zásada koncentrace řízení. Pouze pokud jde o svědkyni [celé jméno svědkyně], tak ta měla být slyšena ohledně existence souhlasu žalobce s převodem nájemní smlouvy manželů [příjmení] na žalovaného, avšak žalovaný sám u jednání uvedl, že žádná taková dohoda nebyla. Za této situace byl výslech svědkyně nadbytečný. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 9. Soud se zaobíral tím, zda v předmětné věci došlo k bezdůvodnému obohacení a v jaké výši. K bezdůvodnému obohacení nedojde zejména tam, kde existuje nějaký titul, na základě kterého nevlastník věci tuto věc užívá. Soud se proto zabýval existencí takového titulu. 10. Podle § 3074 odst. 1 o. z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 11. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. Podle § 2221 odst. 1 o. z., změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. 13. Podle § 1895 odst. 1 o. z., nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. 14. Soud se zaobíral tím, zda došlo k postoupení nájemní smlouvy manželů [příjmení] na žalovaného jako nájemce a uzavřel, že nikoliv. Předpokladem změny osoby u nájemní smlouvy je buďto změna vlastnického práva k předmětu nájmu (v tomto případě k pozemkům) případně dohoda všech zúčastněných. V daném případě však k převodu vlastnického práva k předmětu nájmu nedošlo (budova nebyla předmětem nájemního vztahu) a z kupní smlouvy žádný takový převod nevyplývá. Na žalovaného sice přešla všechna práva váznoucí k budově, avšak nájemní právo existovalo toliko k pozemkům, tedy věcí odlišných od budovy. Navíc z tvrzení žalovaného je zřejmé, že (ač si toto žalobce vymínil) nedošlo k odsouhlasení přechodu nájemní smlouvy na žalovaného [příjmení] [anonymizováno]. Tím by takový přechod byl neplatný pro nedostatek souhlasu postoupeného dle § 1895 o. z., kterého se žalobce dovolával. 15. Pokud žalovaný namítal, že k přechodu nájemního vztahu došlo na základě zvykového práva, tak soud konstatuje, že právní zvyklosti a obyčeje nejsou v České republice závaznou normou práva. Pokud žalobce standardně novým majitelům chatek v oblasti zajistil přechod nájemních vztahů, tak takový postup by nezaložil nárok žalovaného na stejný postup v jeho případě (soud konstatuje, že s ohledem na tento názor žádné důkazy v tomto směru neprováděl). Navíc, jak správně poznamenal žalobce, z tvrzení žalovaného jednoznačně vyplývalo, že účastníci řízení o smlouvě jednali. Žalovaný si tak byl vědom toho, že k žádnému přechodu nájemního vztahu bez dalšího nedošlo (jinak by nebyl důvod mezi účastníky jednat ohledně nájemní smlouvy). 16. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný užíval pozemky pod a okolo budovy bez právního důvodu. 17. Soud za této situace uzavřel, že žalovaný se na žalobcův úkor za období od 17. 2. 2018 do 17. 2. 2021 bezdůvodně obohatil, přičemž výše tohoto obohacení představuje částku 39 996 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil toliko částku 1 906 Kč. Pokud žalovaný tvrdil, že uhradil částku vyšší, byl na jednání ze dne 5. 8. 2021 poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby v tomto směru doplnil tvrzení a důkazy, avšak žalovaný tak v koncentrační lhůtě neučinil. Důkazní návrhy učiněné po této lhůtě jako nepřípustné zamítl. Soud za této situace uzavřel, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní. 18. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Podle § 1968 o. z, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele 20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud žalobci za této situace přiznal žalovanou částku dle § 2991 a násl. o. z. spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení úroku z prodlení však soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce poprvé žalovaného vyzval ohledně bezdůvodného obohacení za období od 8. 1. 2021 do 17. 2. 2021 až podanou žalobou (za