35 C 22/2021-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 1. 12. 2016 předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s úrokem 19,34 % ročně v částce 4 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso 8 000 Kč a poplatkem za pojištění 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Žalovaný uhradil toliko částku 2 000 Kč. Žalobce jako nástupce původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. K tomuto datu žalovaný dlužil celou poskytnutou jistinu, úrok 2 565,32 Kč, celý poplatek, poplatek za hotovostní inkaso 7 466,68 Kč, celý poplatek za pojištění a dále kapitalizovaný úrok z prodlení 1 191,67 Kč a kapitalizovaný úrok 2 438,99 Kč za období následující po datu splatnosti dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti proti podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s úrokem v částce 4 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso 8 000 Kč a poplatkem za pojištění 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Úroková míra byla sjednána v hodnotě 19,34 % ročně (prokázáno předmětnou smlouvou). Před uzavřením této smlouvy se věřitel dotazoval na údaje o majetkových, rodinných a výdělkových poměrech žalovaného, jakož i na jeho dluhy, k těmto skutečnostem si nechal předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky, přičemž zjistil, že žalovanému zbývá disponibilní zůstatek 7 230 Kč (prokázáno kartou zákazníka). Žalobce předmětnou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (prokázáno touto smlouvou včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky). Přes výzvy žalovaný ničeho nad rámec žalobních tvrzení neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Žalobce tvrdil, že z předmětné smlouvy vyplývá, že si žalovaný převzal poskytnutou částku 20 000 Kč. Soud však konstatuje, že tato skutečnost ze smlouvy explicitně nevyplývá. I když smlouva uvádí, že částka bude vyplacena proti podpisu, nedeklaruje výslovně, že by skutečně vyplacena byla a že by žalovaný prostředky převzal. Ani z provedeného dokazování se nepodává, že by žalovaný na dluh platil. 5. Soud z tohoto důvodu nařídil jednání, neboť chtěl v tomto směru žalobce na jednání poučit a v rámci předvolání mu i toto deklaroval, žalobce se však omluvil a k jednání se nedostavil. Soud proto konstatuje, že nemohl žalobce poučit dle § 118a o. s. ř. a uzavřel, že prostředky nebyly žalovanému nikdy vyplaceny. 6. Soud smlouvu podle obsahu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., když předmětná smlouva oproti smlouvě o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. obsahuje závazek přímého vyplacení prostředků žalovanému při jejím podpisu. 7. Rozdílem mezi smlouvou o úvěru a o zápůjčce je primárně způsob poskytnutí prostředků, když v případě úvěrové smlouvy se poskytuje úvěrový rámec a jednotlivé prostředky se vyplácejí na požádání úvěrovaného. Pokud však již smlouva samotná předpokládá vyplacení prostředků najednou ve stanoveném termínu, jedná se o smlouvu o zápůjčce. 8. Tato smlouva však je vždy reálným kontraktem a vzniká až v okamžiku, kdy jsou prostředky skutečně poskytnuty (viz § 2390 o. z.). Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce nebo jeho předchůdce kdy žalovanému prostředky poskytl, nemohl žalovanému vzniknout žádný ze závazků, který žalobce požaduje splnit. 9. Soud za této situace žalobu v plném rozsahu zamítl, když nároky ze smlouvy nevznikly. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.