8 C 131/2021-48 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 39 214 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 5. 2018 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], po posouzení způsobilosti žalované splácet úvěr, uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 11. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 39 213,69 Kč. Žalovaná se poskytnuté finanční prostředky zavázala vrátit spolu s úrokem a poplatky do 6. 4. 2020. Žalovaná však sjednanou částku nevrátila řádně a včas a ke dni podání žaloby dluží žalovanou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh ničeho přes upomínky neuhradila. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že na dluh uhradila celkem částku 27 051 Kč. Před postoupením pohledávky byla ve skutečnosti vyzvána k zaplacení částky 9 256,08 Kč. Je samoživitelka. Pokud vyplňovala formulář k poskytnutí půjčky, byla dotazována pouze na to, zda je zaměstnaná a nemá exekuce. Neví, jestli uváděla svůj příjem, neposkytovala údaj, že je samoživitelka a své výdaje na domácnost. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely dne 11. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno], žalovaná se zaregistrovala na stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři a požádala o úvěr. Podle textu smlouvy včetně dodatku se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky až do celkové výše 50 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit čerpanou částku spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně z dlužné částky. (viz text listiny označené jako smlouva o úvěru, obchodní podmínky). Žalovaná byla upozorněna na svůj dluh platebními informacemi ke dni 4. 6. 2020 Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy). Dopisem ze dne 3. 8. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze stejného dne byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva včetně podacího archu). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 7. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 8. V posuzovaném případě žalobkyně i s ohledem na sdělení žalované o procesu uzavření smlouvy o úvěru řádně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru žalované řádně posoudila její úvěruschopnost (jednání se s odkazem na procesní ekonomii neúčastnila a zbavila se tak možnosti poučení podle § 118a o. s. ř.). Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky a úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná prokázala částečnou úhradu dlužné částky a to celkem ve výši 27 051 Kč (viz. výpisy z účtu předložené žalovanou), byla žalobkyni přiznána celkem částka 12 163 Kč s příslušenstvím. Ve zbývající části s příslušenstvím byl nárok žalobkyně zamítnut. Žalovaná v průběhu řízení připustila, že žalobkyni výše částku po odpočtu plateb, které na úvěr uhradila dluží a doložila výši plateb na poskytnutý úvěr. Uvedla, že je samoživitelka, která v době epidemiologických opatření v souvislosti s epidemií Covid 19 ztratila práci, požádala o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Za dané situace proto soud uložil žalované zaplatit dlužnou částku ve výši 12 163 Kč s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 4 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.