8 C 263/2021-32 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 6. 2021 domáhal zrušení výživného vůči žalované, která je jeho zletilou dcerou. Vyživovací povinnost navrhl zrušit k 1. 7. 2021. Žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2018, č. j. 8 C 209/2017-39, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 4. 2018, č. j. 8 C 209/2017-55, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2018, č. j. 26 Co 286, 287/2018-77, mu byla uložena povinnost od 1. 10. 2017 přispívat žalované měsíčně na výživu částkou 4 000 Kč (původně byla vyživovací povinnost stanovena od 1. 4. 2015 ve výši 2 000 Kč, od 1. 10. 2017 byla zvýšena právě na částku 4 000 Kč). Žalovaná byla studentkou na Vyšší odborné škole informačních studií, prostřednictvím jejího právního zástupce sdělila žalobci, že k ukončení jejího studia dojde k 30. 6. 2021. Žalobce dále uvedl, že žalovaná s žalobcem vůbec nekomunikuje, a to ani např. při příležitosti žalobcových narozenin či Vánoc, kdy takovéto počínání může zakládat důvod, pro který by bylo možné považovat povinnost úhrady výživného žalované za rozpornou s dobrými mravy. Žalobce rovněž uvedl, že před nástupem na Vyšší odbornou školu byla žalovaná na středoškolské úrovni nejdříve studentkou teologického gymnázia, kde studium z vlastní vůle ukončila. Následně absolvovala střední zdravotnickou školu, poté nastoupila na vysokou školu ve studijním oboru se specializací na sociální antropologii a studia současných společností. Vysokou školu kvůli studijním výsledkům nedokončila. Po vysokoškolském studiu žalovaná nastoupila na středoškolský obor interaktivní grafika a vizualizace na Vyšší odborné škole informačních studií v Praze, přičemž toto studium měla ke dni 30. 6. 2021 ukončit. Žalobce tak uzavřel, že žalovaná by již měla být dostatečně připravena na výkon budoucího povolání a nic jí nebrání v tom, aby všechny své potřeby uspokojovala prací. 2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti žalobce s účinností od 1. 7. 2021 souhlasila. Uvedla, že měla za to, že ukončením jejího studia automaticky zanikne i vyživovací povinnost žalobce vůči ní, což pochopila i z dopisu jeho právního zástupce. Na výzvu právního zástupce nejprve nereagovala, protože se zpráva nedostala do její dispozice. Poté, co byla telefonicky kontaktována, sdělila žalobci datum ukončení jejího studia (30. 6. 2021). Dále nebyla žalobcem, resp. jeho právním zástupcem kontaktována. Pokud by se tak stalo, byla by připravena uzavřít dohodu o zrušení vyživovací povinnosti. Žalovaná se však naprosto neztotožnila s argumentací žalobce o tom, že by se by se chovala v rozporu s dobrými mravy proto, že s žalobcem dlouhodobě nekomunikuje. Uvedla, že naopak sám žalobce s ní přestal komunikovat ještě předtím, než dosáhla svých 15 let a dále o ni žalobce nejevil jakýkoliv zájem, respektive jí zaslal toliko závěť obsahující pasáž o jejím vydědění. Nad rámec soudem stanované vyživovací povinnosti žalované ničím nikdy nepřispěl a s žalovanou komunikoval toliko právní zástupce žalobce. Žalovaná poukázala i na to, že po absolvování Zdravotnického lycea jí scházely praktické znalosti, které potřebovala získat, aby se mohla samostatně živit, proto nastoupila na další studium. Během studia si toliko opatřila drobný přivýdělek prací ve zdravotnictví, kde v souvislosti onemocněním covid-19 scházel personál. Příjmy žalované byly po dobu studia minimální. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla připravena uzavřít s žalobcem dohodu o zrušení vyživovací povinnosti, navrhla, aby jí soud přiznal náklady tohoto řízení, případně aby si každý z účastníků nesl náklady řízení sám. 3. Žalobce na vyjádření žalované reagoval replikou, ve které sdělil, že jeho výzva k poskytnutí informací ohledně studia žalované, byla žalované doručena dne 29. 4. 2021, na tuto výzvu však nereagovala. Reagovala až poté, co byla telefonicky kontaktována právním zástupcem žalobce. Dále uvedl, že žalovaná měla možnost ho kontaktovat s návrhem dohody o zrušení vyživovací povinnosti, avšak nikdy tak neučinila a lze proto pochybovat, zda to byl její skutečný a vážný úmysl. Nad rámec uvedeného žalobce sdělil, že výživné žalované řádně hradil vyjma jednoho časového období, ve kterém měl finanční obtíže, na což žalovaná bezprostředně reagovala exekučním návrhem. Z provedeného dokazování bylo zjištěno: 4. Žalobci byla rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 1. 2018, č. j. 8 C 209/2017-39 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 4. 4. 2018, č. j. 8 C 209/2017-55 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2018, č. j. 26 Co 286, 287/2018-77 od 1. 10. 2017 stanovena vůči žalované, která je jeho zletilou dcerou, vyživovací povinnost v částce 4 000 Kč měsíčně, kdy tato skutečnost je soudu známa z jeho úřední činnosti. 5. Žalobce (jeho právního zástupce) vyzval žalovanou zprávou v systému datových schránek ze dne 29. 4. 2021 k předložení potvrzení o studiu žalované, jakož i sdělení dalších okolností týkajících se studia žalované, které by mohly mít vliv na vyživovací povinnost žalobce. Dále žalobce v jeho zprávě uvedl, že pokud žalovaná neposkytne potřebné informace ke dni 14. 5. 2021, bude mít za to, že studium žalované netrvá a proto následně podá návrh na zrušení vyživovací povinnosti. Z doručenky k této zprávě žalobce vyplývá, že zpráva byla žalované do její datové schránky dodána (nikoliv doručena) dne 29. 4. 2021. Žalovaná zprávou z její datové schránky ze dne 25. 5. 2021 žalobci sdělila, že její studium bude ukončeno k 30. 6. 2021. 6. Z potvrzení o studiu ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že studium žalované končí ke dni 30. 6. 2021. Z dohody o pracovní činnosti bylo zjištěno, že žalovaná na základě této dohody v nemocnici vykonávala práci se základní sazbou odměny 110 Kč/hod. 7. Z poštovních poukázek bylo zjištěno, že v období od dubna do října roku 2021 hradil žalobce výživné řádně. 8. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. 9. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činní; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost. 11. Skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování zcela odpovídal nesporným tvrzením účastníků. Účastníci se v jejich tvrzeních rozcházeli v otázce, kdo způsobil propast v komunikaci mezi nimi, když veškerá komunikace se omezovala pouze na řešení právních otázek. Tato okolnost je však pro posouzení předmětu tohoto řízení nerozhodná,soud se jí proto nezabýval a nebyla předmětem dokazování. Žalovaná zcela uznala návrh žalobce a souhlasila, aby byla vyživovací povinnost vůči ní zrušena s účinností od 1. 7. 2021, tedy ode dne následujícího po ukončení jejího studia. Soud tak uzavřel, že s účinností od 1. 7. 2021 je žalovaná schopna sama se živit ve smyslu § 911 o. z. a je na místě, aby k tomuto datu byla vyživovací povinnost žalobce zrušena (výrok I.). Mezi účastníky zůstala sporná pouze otázka nákladů řízení. 12. Jelikož bylo rozhodováno o zrušení výživného ke zletilé, je základním ustanovením upravujícím náhradu nákladů řízení ustanovení § 142 o. s. ř., podle kterého je právo na náhradu nákladů řízení přiznáno úspěšnému účastníkovi. Tato okolnost vyplývá i z žalobcem předložených rozhodnutí okresních soudů (rozsudky Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 9. 2021, č. j. 18 C 64/2021-49, Okresního soudu ve Znojmě 19. 4. 2021, č. j. 9 C 48/2021-45, dále rozsudky Okresního soudu v České Lípě, č. j. 7 C 5/2019-117, Okresního soudu v Náchodě, č. j. 15 C 200/2021-29, Okresního soudu v Písku, č. j. 9 C 252/2020-41). Ve všech těchto rozhodnutích soudy rozhodovaly tak, že pokud byl žalobce domáhající se zrušení výživného vůči zletilému úspěšný, byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. Pokud naopak žalobce úspěšný nebyl, byly náklady řízení přiznány zletilému žalovanému. Soud však shledal, že je namístě komplexně zvážit všechny okolnosti tohoto řízení a posoudit, zda se nejedná o výjimečný případ, ve kterém lze najít důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodnily aplikaci § 150 o. s. ř. a tzv. moderačního práva soudu. Jak vyplývá z usnesení Nejvyšš