8 C 290/2021-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 17 722 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 400 Kč, které byly zaslány na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 380 Kč. Účastníci si ve smlouvě o zápůjčce dále sjednali právo žalobkyně požadovat po žalované účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč za každou upomínku zaslanou žalované v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za každý den prodlení žalované. Žalovaná se peněžní prostředky spolu s poplatkem zavázala vrátit do 29. 3. 2020. Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho a žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 10 400 Kč, poplatků ve výši 3 380 Kč, účelně vynaložených nákladů za 4 upomínky v celkové výši 2 000 Kč a smluvní pokutu vyčíslenou na 3 942 Kč. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla žalovaná k úhradě žalované částky vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 28. 2. 2020 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč), (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 28. 2. 2020 a výpisem z běžného účtu žalobkyně ze dne 28. 2. 2020). Žalobkyně a žalovaná dále dne 4. 3. 2020 uzavřely dodatek k výše uvedené smlouvě o zápůjčce, na jehož základě poskytla žalobkyně žalované dne 4. 3. 2020 peněžní prostředky ve výši 3 400 Kč (prokázáno dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 4. 3. 2020 a výpisem z běžného účtu žalobkyně ze dne 31. 3. 2020). Na podkladě dodatku ke smlouvě došlo také k navýšení poplatku za zápůjčku na částku 3 380 Kč (prokázáno hlavou II. již zmíněného dodatku). Žalovaná se poskytnutou částku v celkové výši 10 400 Kč spolu s poplatkem ve výši 3 380 Kč zavázala vrátit nejpozději do 29. 3. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 28. 2. 2020, čl. 1; dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 4. 3. 2020, čl. 1). Žalovaná však do splatnosti zápůjčky na dlužnou částku neuhradila ničeho a žalobkyně jí tak zaslala celkem 4 upomínky k úhradě, za něž žalobkyně nárokuje celkem 2 000 Kč dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce (prokázáno upomínkami ze dne 5. 4. 2020, 12. 4. 2020, 19. 4. 2020, 28. 4. 2020). Žalobkyně rovněž v důsledku prodlení žalované nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a to rovněž dle čl. 2.3 smlouvy. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně smluvní pokutu uplatňuje pouze ve výši 3 942 Kč. Žalovaná ani po zaslání upomínek nadále na dluh ničeho neuhradila a zůstala žalobkyni dlužna částku 17 722 Kč (jistina ve výši 10 400 Kč + poplatek ve výši 3 380 Kč + smluvní pokuta ve výši 3 942 Kč) a dále náklady za upomínky za 4 zaslané upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 * 500 Kč). Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 12. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 13. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 14. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru. Žalobkyně za řízení netvrdila, že by prověřovala úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu byla usnesením ze dne 20. 7. 2021 vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně sdělila, že v tomto ohledu nebude doplňovat skutková tvrzení a z toho důvodu očekává, že soud posoudí smlouvu o zápůjčce jako neplatnou. Pro takový případ požaduje žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení žalované. Z předložených důkazů jsou ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované relevantní pouze všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, kde se v čl. 2 toliko uvádí, že žalovaná k okamžiku uzavření smlouvy posoudila svoji majetkovou situaci a je tudíž schopna zápůjčku splácet. Přenesení posouzení úvěruschopnosti v celém rozsahu pouze na spotřebitele je však nepřípustné ve smyslu § 86 zákona o spotř. úvěru. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, což dle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru způsobuje neplatnost smlouvy o zápůjčce. Jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 nebo z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tato neplatnost je absolutní a soud k ní tak přihlédne i bez návrhu dle § 588 o. z. 16. Jelikož je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměř