8 C 296/2021-26 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 17 190 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly zaslány na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Účastníci si ve smlouvě o zápůjčce dále sjednali právo žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč za každou upomínku zaslanou žalovanému v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za každý den prodlení žalovaného. Žalovaný se peněžní prostředky spolu s poplatkem zavázal vrátit do 28. 3. 2020. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho a žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 3 250 Kč, účelně vynaložených nákladů za 4 upomínky v celkové výši 2 000 Kč a smluvní pokutu vyčíslenou na 3 940 Kč. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby část nároku týkající se poskytnuté jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 2. 2020 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 2. 2020 a výpisem z běžného účtu žalobkyně ze dne 27. 2. 2020). Žalovaný se poskytnutou jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč zavázal vrátit nejpozději do 28. 3. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 2. 2020, čl. 1). Žalovaný dle čl. 2 všeobecných obchodních podmínek, které tvoří součást smlouvy o zápůjčce, uvedl, že posoudil svoji schopnost splácet zápůjčku (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, podepsanými žalovaným dne 25. 2. 2020). Žalovaný do splatnosti zápůjčky na dlužnou částku neuhradil ničeho a žalobkyně mu tak zaslala celkem 4 upomínky k úhradě, za něž žalobkyně nárokuje celkem 2 000 Kč dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce (prokázáno upomínkami ze dne 4. 4. 2020, 11. 4. 2020, 18. 4. 2020, 27. 4. 2020). Žalobkyně rovněž v důsledku prodlení žalovaného nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a to rovněž dle čl. 2.3 smlouvy. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně smluvní pokutu uplatňuje pouze ve výši 3 940 Kč. Žalovaný ani po zaslání upomínek nadále na dluh ničeho neuhradil a zůstal žalobkyni dlužen částku 17 190 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč + poplatek ve výši 3 250 Kč + smluvní pokuta ve výši 3 940 Kč) a dále náklady za upomínky za 4 zaslané upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 * 500 Kč). Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 12. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 13. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 14. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně za řízení netvrdila, že by prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu byla usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 8 C 296/2021-21 vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a soudu tak vyvstaly důvodné pochybnosti o platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud se proto v tomto bodě ještě jednou zabýval otázkou, zda může ve věci rozhodnout bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Jak již bylo řečeno, žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení ani povinnost důkazní ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za takových okolností by žalobkyně měla být běžně poučena dle § 118a o. s. ř., přičemž toto poučení může (a musí) být žalobkyni poskytnuto pouze při jednání. Soud však přihlédl k tomu, že žaloba obsahuje eventuální tvrzení pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. V takovém případě žalobkyně požaduje, aby bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu