8 C 384/2021-27 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 16 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč do 15. 8. 2019. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, když uhradila toliko částku 2 000 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 10 000 Kč a na poplatku částku 6 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 000 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 15. 8. 2019 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 6. 2018). Žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2021). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 15. Dle judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 16. Na základě shora citovaných zákonným ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednaný poplatek, jenž svou povahou je úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), je nepřiměřeně vysoký (činí 80 % z půjčené částky za 60 týdnů), když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok cca 9,8 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Takto stanovený úrok se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a je tedy neplatně sjednaný. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že uzavřená smlouva je neplatná a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a nás. o. z.). 17. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně nabyla bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru) dne 5. 6. 2018 částku 10 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 2 000 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), žalobkyně je tak oprávněna nárokovat po žalované zaplacení částky 8 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1 879 a násl. o. z.). 18. Jelikož je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávek spojeného s výzvou k úhradě dlužné částky. A to z důvodu, že splatnost dluhu nebyla kvůli neplatnosti smlouvy o zápůjčce mezi účastníky ujednána a došlo k ní až doručením výzvy věřitele žalované (§ 1958 odst. 2 o. z.), viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019. Oznámení o postoupení pohledávek spojené s výzvou k plnění bylo žalované odesláno dne 22. 2. 2021 a na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. se má za to, že výzva došla žalované třetí den od jejího odeslání. Výzva tak byla doručena dne 25. 2. 2021 a ode dne 26. 2. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení. Od tohoto dne tak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč. 19. S ohledem na neplatnost smluv soud žalobu výrokem II. částečně zamítl co do částek přesahujících dlužnou jistinu. Soud tak žalobu zamítl co do nároku na zaplacení částky 8 000 Kč (16 000 Kč - 8 000 Kč) a co do zákonného úroku z prodlení z této částky. Soud dále zamítl i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 8 000 Kč za období, v němž tato částka nebyla splatná (soud tedy zamítl v celém rozsahu požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení a částečně i požadovaný nekapitalizovaný zákonný úrok). S ohledem na neplatnost smlouvy soud zamítl nárok na zaplacení obchodního úroku. 20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch ve věci. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (stejně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Zároveň však z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto ve výroku III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.