8 C 386/2021-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 23. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 16 240 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s ní žalovaná uzavřela dne 29. 9. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 44 250 Kč (skládající se z jistiny 25 000 Kč a souhrnného poplatku 19 250 Kč), kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 738 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, přičemž z každé splátky je na jistinu započteno 56,497 % ze splátky a na úrok a poplatky za úvěr 43,503 %. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž dosud uhradila pouze 28 010 Kč. Splatnost pohledávky podle žalobkyně nastala 29. 6. 2018 v souladu s čl. nazvaným„ Následky porušení povinnosti Klienta“ smluvních podmínek smlouvy o úvěru. Žalobkyně nicméně požaduje zákonný úrok z prodlení až ode dne následujícího po konci původní lhůty k zaplacení celého úvěru, tedy od 23. 11. 2018. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: 4. Žalovaná uzavřela dne 29. 9. 2017 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit i s úrokem a poplatky v celkové výši 19 250 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 737,50 Kč (RPSN činila 195,34 %), přičemž první splátka je splatná 6. 10. 2017, celý úvěr pak je splatný dne 22. 11. 2018 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 9. 2017). Žalovaná si poskytnutý úvěr převzala v hotovosti při podpisu smlouvy; nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a na základě předložených podkladů zjistila, že žalované zbývá měsíční disponsibilní zůstatek ve výši 8 300 Kč (prokázáno evidenční kartou klienta). Podle smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení celé zbylé částky úvěru včetně příslušenství, jestliže žalovaná nesplní svou povinnost uhradit pravidelnou splátku včas a následně nesplní povinnost ani v dodatečné lhůtě minimálně 30 dnů od výzvy žalobkyně (prokázáno čl.„ Následky porušení povinnosti Klienta“ smluvních podmínek). Žalovaná nesplácela úvěr již od 2. splátky řádně a včas, neboť splátky hradila značně nepravidelně a v různé výši, celkem uhradila 28 010 Kč (prokázáno platební historií). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky upomínkou ze dne 3. 12. 2020 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2020 včetně podacího archu z téhož dne). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 12. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednaný celkový poplatek, jenž svou povahou je úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), je nepřiměřeně vysoký (činí 77 % z půjčené částky za 60 týdnů, když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 10,3 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Takto stanovené úroky se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a jsou tedy neplatně sjednané. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že uzavřená smlouva je neplatná a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a nás. o. z.). 13. Žalovaná od žalobkyně nabyla bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o úvěru) dne 29. 9. 2017 částku 25 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 28 010 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), z čehož vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni více, než kolik od ní nabyla. Soud se nicméně dále zabýval uplatněným nárokem žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky za období od 23. 11. 2018. Z platební historie k úvěrové smlouvě vyplývá, že poslední úhradu na neplatnou smlouvu provedla žalovaná v 50. kalendářním týdnu roku 2019. Tento týden počíná dnem 9. 12. 2019 a končí dnem 15. 12. 2019. Soud tak pro účely posouzení, zda žalobkyně má nárok alespoň na úhradu zákonného úroku z prodlení, postupoval, jako kdyby poslední platba žalované byla připsána na účet žalobkyně dne 15. 12. 2019 (tedy v poslední den 50. kalendářního týdne roku 2019). Pokud se kapitalizuje žalobkyní uplatněný zákonný úrok z prodlení z částky 16 240 Kč za období od 23. 11. 2018 do 15. 12. 2019, odpovídá takto vyčíslený úrok částce 1 553,70 Kč. Součet poskytnuté jistiny a požadovaného zákonného úroku z prodlení pak odpovídá částce 26 553,70 Kč (25 000 Kč + 1 553,70 Kč) a je tak zřejmé, že ani nárok na zaplacení zákonného úroku není důvodný, když úhrada žalované pokrývá i uplatněné příslušenství (žalovaná uhradila celkem 28 010 Kč). 14. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že podaná žaloba je v celém jejím rozsahu nedůvodná a výrokem I. tohoto rozsudku ji zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Zároveň však z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovaná byla v průběhu celého řízení nekontaktní a žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto ve výroku II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.