8 C 388/2021-25 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 7. 2021 domáhala po žalovaných zaplacení částky 81 307,99 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. 3614 uzavřené s žalovanou č. 1 dne 11. 3. 2020 poskytla žalované č. 1 podnikatelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná č. 1 se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 62 000 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách do 11. 9. 2021. Žalovaný č. 2 se na základě ručitelského prohlášení ke smlouvě o podnikatelském úvěru č. 3614 zavázal uhradit dluh z úvěru č. 3614 jako ručitel, jestliže ho žalovaná č. 1 neuhradí. Žalovaná č. 1 poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, k dnešnímu dni uhradila pouze částku 106 820 Kč, dále již nehradila ničeho. Žalobkyně proto úvěr ke dni 12. 12. 2020 zesplatnila. Žalobkyně touto žalobou uplatňuje nárok na nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 81 307,99 Kč a příslušenství pohledávky tvořené smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně dle čl. 3 3 smlouvy o úvěru. Žalovaní, ač byli k úhradě dlužné částky vyzýváni, do dnešního dne ničeho neuhradili. 2. Žalovaní se k věci nevyjádřili. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 9. 3. 2020 žalobkyně uzavřela s žalovanou č. 1 smlouvu o podnikatelském úvěru č. 3614, ve které bylo uvedeno, že účelem úvěru je„ nákup vybavení letní restaurační předzahrádky“ a na základě které žalobkyně poskytla žalované č. 1 bankovním převodem na účet finanční částku ve výši 100 000 Kč (prokázáno smlouvou o podnikatelském úvěru č. 3614 ze dne 9. 3. 2020). Žalovaná č. 1 se zavázala poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 62 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách ve výši 13 500 Kč, a to do 12 měsíců od poskytnutí úvěru (viz smlouva o podnikatelském úvěru). V bodu 3. 3. smlouvy o podnikatelském úvěru byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 0,07% z dlužné částky za každý den prodlení (což činí 25,55 % ročně). Žalovaný č. 2 se v ručitelském prohlášení ze dne 9. 3. 2020 ke smlouvě o podnikatelském úvěru č. 3614 zavázal uspokojit úvěrujícího, jestliže žalovaná č. 1 jako úvěrovaný úvěrujícímu nesplní jakýkoliv svůj dluh z této smlouvy či jeho příslušenství a úvěrující ručitele tímto přijmul, přičemž podpis žalovaného č. 2 je úředně ověřen (prokázáno ručitelským prohlášením ze dne 9. 3. 2020). Částka 100 000 Kč byla žalované č. 1 dne 11. 3. 2020 poukázána na bankovní účet [číslo] pod variabilním symbolem čísla IČ žalované č. 1 s poznámkou„ 3614 [právnická osoba]“. (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobkyně ze dne 14. 6. 2021). Žalovaná č. 1 úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně úvěr dle smluvních ujednání ke dni 12. 12. 2020 zesplatnila (viz čl. 5 smlouvy o podnikatelském úvěru). O zesplatnění úvěru žalobkyně informovala žalovanou č. 1 upomínkou ze dne 2. 6. 2021, ve které ji současně vyzvala k úhradě dluhu (prokázáno výzvou k úhradě zesplatněného úvěru ze dne 2. 6. 2021 včetně podacího archu z téhož dne). Ačkoliv žalobkyně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky opakovaně, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 22. 6. 2021, žalovaní ničeho neuhradili (prokázáno předžalobní upomínkou zaslanou oběma žalovaným dne 22. 6. 2021 včetně poštovního podacího archu). Žalovaná č. 1 celkem na úhradu úvěru zaplatila celkem částku 106 820 Kč, přičemž každá dílčí úhrada byla započtena v následujícím pořadí: 1. úroky z prodlení, 2. náklady spojené s uplatněním pohledávky (v pořadí nákladu podle (i) čl. 3 .4.1, (ii) čl. 3 .4.2, (iii) čl. 3 .4.3), 3. úroky z úvěru, 4. poplatek, 5. jistina úvěru. Žalovaní tedy po úhradě ve výši 106 820 Kč zůstali žalobkyni dlužni nesplacenou jistinu ve výši 81 307,99 Kč. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Dle § 2018 o. z. platí, že kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.</i> <i>8. Dle § 2021 odst. 1 o. z. platí, že věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalované č. 1 vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i platit sjednaný poplatek. Žalovaná č. 1 tuto svou povinnost neplnila řádně a včas, žalobkyně proto vyzvala k úhradě dlužné částky žalovaného č. 2, který se písemně zavázal ve smyslu ust. § 2018 a násl. o. z. jako ručitel a úvěrující ho jako ručitele přijal, že uhradí dluh, jestliže jej žalovaná č. 1 neuhradí. Žalovaní však dluh doposud zcela neuhradili, dostali se do prodlení, v důsledku čehož jsou ode dne následujícího po splatnosti celkové dlužné částky v prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., a jsou povinni platit i smluvní úrok z prodlení, který byl sjednán v bodě 3.3. smlouvy o podnikatelském úvěru ve výši 0,07 % za každý den prodlení, přičemž žalobkyně tento úrok přepočítala na úrok roční, což činí 25,55 % ročně z dlužné částky (tzn. 0,07% denně x 365 = 25,55% ročně). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 241,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 253 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 307,99 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 040 Kč ve výši 2 948,40 Kč.