8 C 391/2021-28 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 18 160 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky v celkové výši 11 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 426 Kč do 12. 7. 2019. Žalovaný si ve smlouvě sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 360 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko částku 7 400 Kč a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 13 883,37 Kč a na poplatku částku 4 276,63 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2018 smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 11 200 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 12. 7. 2019 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 5. 2018). Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy v hotovosti (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný si ve smlouvě dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za níž se žalobkyni zavázal uhradit 360 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 5. 2018 a zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 5. 2018). Žalovaný uhradil na smlouvu celkem částku ve výši 7 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2021). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Dle judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednaný poplatek, jenž svou povahou je úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), je nepřiměřeně vysoký (činí 80 % z půjčené částky za 60 týdnů), když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok cca 9,8 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Takto stanovený úrok se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a je tedy neplatně sjednaný. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že uzavřená smlouva je v části spotřebitelského úvěru neplatná a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a nás. o. z.). 15. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně nabyl bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru) dne 18. 5. 2018 částku 14 000 Kč, dále se zavázal uhradit poplatek za pojištění ve výši 360 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 7 400 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), žalobkyně je tak oprávněna nárokovat po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení částku 6 600 Kč a dále neuhrazenou část poplatku za pojištění ve výši 255,50 Kč, celkem tedy 6 855,50 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.). 16. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávek spojeného s výzvou k úhradě dlužné částky. A to z důvodu, že splatnost dluhu nebyla kvůli neplatnosti smlouvy o zápůjčce mezi účastníky ujednána a došlo k ní až doručením výzvy věřitele žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z.), viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019. Oznámení o postoupení pohledávek spojené s výzvou k plnění bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 a na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. se má za to, že výzva došla žalovanému třetí den od jejího odeslání. Výzva tak byla doručena dne 25. 2. 2021 a ode dne 26. 2. 2021 se žalovaný ocitl v prodlení. Od tohoto dne tak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 6 855,50 Kč. 17. S ohledem na neplatnost smlouvy soud žalobu výrokem II. částečně zamítl co do částek přesahujících dlužnou jistinu. Soud dále zamítl i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za období, v němž tato částka nebyla splatná (soud tedy zamítl v celém rozsahu požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení a částečně i požadovaný nekapitalizovaný zákonný úrok). S ohledem na neplatnost smlouvy soud zamítl nárok na zaplacení obchodního úroku. 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch ve věci. Zároveň však z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovanému, který byl v průběhu celého řízení nekontaktní, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto ve výroku III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.