8 C 415/2021-37 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 49 633,52 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, poplatkem za splácení v hotovosti) v celkové výši 24 139 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč do 14. 12. 2018, a dále smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, poplatkem za splácení v hotovosti) v celkové výši 9 759 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 346 Kč do 15. 5. 2018. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen (pokud jde o první úvěr) na jistině částku 25 891,01 Kč a na poplatku za úvěr částku 13 409,75 Kč a (pokud jde o druhý úvěr) na jistině částku 6 677,76 Kč a na poplatku za úvěr částku 3 655,00 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli nejprve smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 9 759 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 15. 5. 2018 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. 651227737 ze dne 21. 3. 2017) a dále smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 24 139 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 14. 12. 2018 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. 651245012 ze dne 14. 6. 2017). Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 19 323 Kč (9 030,08 Kč na první smlouvu a 10 292,92 Kč na druhou smlouvu), (prokázáno tabulkou umoření). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 25. 2. 2021 včetně podacího lístku z následujícího dne). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 15. Dle judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 16. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednané poplatky (v obou uzavřených smlouvách), jenž svou povahou jsou úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), jsou nepřiměřeně vysoké. U smlouvy ze dne 14. 6. 2017 (činí více než 80 % z půjčené částky za 18 měsíců, když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 9,7 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). U smlouvy ze dne 21. 3. 2017 činí úrok více než 88 % za 60 týdnů, když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 9,6 % ročně. Takto stanovené úroky se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a jsou tedy neplatně sjednané. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že uzavřené smlouvy jsou neplatné a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a nás. o. z.). 17. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně nabyl bez právního důvodu (na základě neplatných smluv o zápůjčce) nejprve dne 21. 3. 2017 částku 11 000 Kč a dále dne 14. 6. 2017 částku 30 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 19 323 Kč (9 030,08 Kč na první smlouvu a 10 292,92 Kč na druhou smlouvu). S ohledem na neplatnost smluv je nutné zaplacené částky započíst na poskytnuté jistiny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), žalobkyně je tak oprávněna nárokovat po žalovaném zaplacení celkově částky 21 677 Kč, skládající se z dílčí částky 1 969,92 Kč (11 000 - 9 030,08) a částky 19 707,08 Kč (30 000 – 10 292,92). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.). 18. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávek spojeného s výzvou k úhradě dlužné částky. A to z důvodu, že splatnost dluhu nebyla kvůli neplatnosti smluv o zápůjčce mezi účastníky ujednána a došlo k ní až doručením výzvy věřitele žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z), viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019. Oznámení o postoupení pohledávek spojené s výzvou k plnění bylo žalovanému odesláno dne 24. 6. 2019 a na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. se má za to, že výzva došla žalovanému třetí den od jejího odeslání. Výzva tak byla doručena dne 27. 6. 2019 a ode dne 28. 6. 2019 se žalovaný ocitl v prodlení. Od tohoto dne tak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 21 677 Kč. 19. S ohledem na neplatnost smluv soud žalobu výrokem II. rozsudku částečně zamítl co do částek přesahujících dlužnou jistinu. Nárokem [číslo] žalobkyně požadovala zaplacení částky 39 300,76 Kč (vyplývající ze smlouvy ze dne 1