8 C 422/2021-27 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 22 806,85 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, poplatkem za splácení v hotovosti) ve výši 12 283 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč do 24. 1. 2020. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 12 240,85 Kč a na poplatku za úvěr částku 10 566,00 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 24. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 11. 2018). Žalovaný uhradil celkem částku 2 000 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 s podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 15. Dle judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 16. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednané poplatky (v obou uzavřených smlouvách), jenž svou povahou jsou úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), jsou nepřiměřeně vysoké (činí více než 87 % z půjčené částky za 60 týdnů), když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 9,1 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Takto stanovený úrok se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a je tedy neplatně sjednaný. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že uzavřené smlouvy jsou neplatné a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). 17. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně nabyl bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o zápůjčce) dne 30. 11. 2018 částku 14 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 2 000 Kč. S ohledem na neplatnost smluv je nutné zaplacené částky započíst na poskytnuté jistiny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), žalobkyně je tak oprávněna nárokovat po žalovaném zaplacení celkově částky 12 000 Kč (14 000 Kč – 2 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.). 18. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávek spojeného s výzvou k úhradě dlužné částky. A to z důvodu, že splatnost dluhu nebyla kvůli neplatnosti smluv o zápůjčce mezi účastníky ujednána a došlo k ní až doručením výzvy věřitele žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z), viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019. Oznámení o postoupení pohledávek spojené s výzvou k plnění bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021 a na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. se má za to, že výzva došla žalovanému třetí den od jejího odeslání. Výzva tak byla doručena dne 28. 1. 2021 a ode dne 29. 1. 2021 se žalovaný ocitl v prodlení. Od tohoto dne tak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč. 19. S ohledem na neplatnost smlouvy soud žalobu výrokem II. částečně zamítl co do částky přesahujících dlužnou jistinu. Soud tak žalobu zamítl co do nároku na zaplacení částky 10 806,85 Kč (22 806,85 Kč - 12 000 Kč) a co do zákonného úroku z prodlení z této částky. Soud dále zamítl i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 12 000 Kč za období, v němž tato částka nebyla splatná (soud tedy zamítl v celém rozsahu požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení a částečně i požadovaný nekapitalizovaný zákonný úrok. S ohledem na neplatnost smlouvy soud zcela zamítl nárok na zaplacení obchodního úroku. 20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu, neboť neúspěch žalobkyně ve věci převyšuje její úspěchem. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy neúspěch žalobkyně ve věci převyšoval její úspěch. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (stejně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala v žalobě zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného