8 C 442/2021-41 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 69 079,10 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, poplatkem za splácení v hotovosti) ve výši 26 102 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 2 338 Kč do 19. 10. 2020, a dále smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, poplatkem za splácení v hotovosti) ve výši 13 895 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 717 Kč do 14. 9. 2020. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna (pokud jde o první úvěr) na jistině částku 18 783,14 Kč a na poplatku za úvěr částku 20 758,66 Kč a (pokud jde o druhý úvěr) na jistině částku 17 000 Kč a na poplatku za úvěr částku 12 537,30 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely nejprve smlouvu, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 26 102 Kč vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 19. 10. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. 541680701 ze dne 19. 10. 2018) a dále smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 13 895 Kč vrátit v 18 pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 14. 9. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. 544336247ze dne 17. 3. 2019). Peněžní prostředky byly žalované vždy poskytnuty při podpisu každé smlouvy. Žalovaná uhradila na první smlouvu celkem 14 000 Kč, na druhou smlouvu neuhradila ničeho (viz tabulky umoření k oběma smlouvám). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek (strana 24 a 65) a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 15. Dle judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 16. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednané poplatky (v obou uzavřených smlouvách), jež svou povahou jsou úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), jsou nepřiměřeně vysoké u obou uzavřených smluv o zápůjčce. U smlouvy ze dne 19. 10. 2018 činí úrok 43,5 % z půjčené částky za rok, když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 9,2 %, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). U smlouvy ze dne 17. 3. 2019 pak činí úrok 54,5 % z půjčené částky za rok, když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 8,4 % ročně. Takto stanovený úrok se příčí dobrým mravům, když zpravidla je třeba za nemravný považovat úrok, který čtyřnásobně přesahuje běžnou úrokovou sazbu poskytovanou v rozhodném období bankami, a je tedy neplatně sjednaný (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). U první smlouvy přitom úrok odpovídá 4,7 násobku běžné sazby, u druhé smlouvy je to téměř 6,5 násobek. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že uzavřené smlouvy jsou neplatné a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a nás. o. z.). 17. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně nabyla bez právního důvodu (na základě neplatných smluv o zápůjčce) nejprve dne 19. 10. 2018 částku 30 000 Kč a dále dne 17. 3. 2019 částku 17 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila na neplatné smlouvy celkem částku 14 000 Kč. S ohledem na neplatnost smluv je nutné zaplacené částky započíst na poskytnuté jistiny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), žalobkyně je tak oprávněna nárokovat po žalované zaplacení celkově částky 33 000 Kč (30 000 + 17 000 - 14 000). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1 879 a násl. o. z.). 18. Jelikož je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávek spojeného s výzvou k úhradě dlužné částky. A to z důvodu, že splatnost dluhu nebyla kvůli neplatnosti smluv o zápůjčce mezi účastníky ujednána a došlo k ní až doručením výzvy věřitele žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z), viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019. Oznámení o postoupení pohledávek spojené s výzvou k plnění bylo žalované odesláno dne 25. 1. 2021 a na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. se má za to, že výzva došla žalované třetí den od jejího odeslání. Výzva tak byla doručena dne 28. 1. 2021 a ode dne 29. 1. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení. Od tohoto dne tak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 33 000 Kč. 19. S ohledem na neplatnost smluv soud žalobu výrokem II. částečně