24 C 237/2022-45 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované dne [datum] poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit tyto finanční prostředky včetně obchodního úroku ve výši [částka] a administrativního poplatku ve výši 7 500 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit formou 29 měsíčních splátek ve výši 932 Kč, přičemž poslední splátka měla činit částku 925 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně tak ke dni [datum] zápůjčku zesplatnila. Žalovaná dluží na jistině částku 7 896,30 Kč, na obchodním úroku částku 9 911 Kč a na administrativním poplatku částku 750 Kč. Žalobkyně má dále právo na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni do zesplatnění ve výši 11,51 Kč a za období od zesplatnění do [datum] ve výši 4 933,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 51 Kč a 4 955 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši [částka] a administrativním poplatkem ve výši 7 500 Kč za 29 měsíců (celkem náklady zápůjčky činily 17 953 Kč), a to v 29 splátkách po 935 Kč a poslední (29.) splátce ve výši 925 Kč. Dále bylo mezi stranami smluveno, že pokud by žalovaná nehradila své splátky včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení všech splátek včetně těch, které měly být splatné v budoucnu (prokázáno smlouvou o zápůjčce a obchodními podmínkami). Dále byla žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem, smluvní pokutu a náklady za upomínání (prokázáno smlouvou o zápůjčce, sazebníkem a obchodními podmínkami). Smluvní pokuta za dobu do zesplatnění zápůjčky byla sjednána ve výši 0,1% – 0,5 % denně z dlužné splátky v závislosti na době prodlení. Při uzavírání smlouvy předložila žalovaná výpis z účtu, z nějž pro posouzení úvěryschopnosti vyplývá toliko, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši [částka] (nikoliv 23 072 Kč, jak tvrdila žalobkyně) a splácela další úvěr měsíční splátkou ve výši 1 368 Kč/měsíčn. Nic dalšího ohledně toho, jakým způsobem ověřovala žalobkyně úvěryschopnost žalované, nedoložila. Žalované byla vyplacena částka 10 000 Kč dne [datum], avšak žalovaná neplnila řádně a včas svou povinnost splácet v pravidelných stanovených splátkách (prokázáno výpisem splátkového kalendáře, vyčíslením pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně k úhradě dluhu, následně ke dni [datum] půjčku zesplatnila. Dlužnou částku tvoří dlužná jistina ve výši 7 896,30 Kč, obchodní úrok ve výši 9 911 Kč a administrativní poplatek ve výši 750 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do zesplatnění ve výši 11,51 Kč a za období od zesplatnění do [datum] ve výši 4 933,27 Kč, smluvní pokuta ve výši 51 Kč a 4 955 Kč, a náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 8. Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 9. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalovaná doložila pouze své příjmy ze zaměstnání, které jsou navíc ve svém průměru podstatně nižší, než uváděla žalobkyně. Již v době uzavření smlouvy měla žalovaná další závazky, které splácela. Žalobkyně dále nezjišťovala náklady na bydlení a další náklady žalované. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, sníženou o zaplacené částky (z žaloby vyplývá, že před podáním žaloby zaplatila žalovaná na jistině a administrativním poplatku celkem částku 3 187,70 Kč), tedy 6 812,30 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. z dlužné jistiny ve výši 6 812,30 Kč od e dne následujícího po zesplatnění do zaplacení (výrok I.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). 10. Ve zbývajícím rozsahu, co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 22 295,78 Kč (tj. 29 108,08 Kč – 6 812,30 Kč) a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 295,78 Kč ode dne následujícím po zesplatnění do zaplacení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně sice byla z větší části se svým uplatněným nárokem neúspěšná, avšak žalované žádné náklady nevznikly.