24 C 375/2021-35 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 54 185,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce a žalovaná byli manželé a žalovaná částka je podle žalobce bezdůvodným obohacením, které odpovídá jedné polovině nákladů vynaložených na společné užívání bytu na adrese [adresa], za které zaplatil žalobce částku ve výši 108 371 Kč, když dluh v uvedené výši vůči [stát. instituce] i uznal. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době od ledna 2013 do 31.12.2015 byt společně užívala a nehradila náklady spojené s užíváním bytu, požaduje žalobce úhradu poloviny nákladů. 2. Žalovaná k věci uvedla, že podle jejího názoru je žalovaný nárok bezdůvodný, nadto vznesla námitku promlčení. Žalobce odkazuje na uznání dluhu, avšak v textu je uvedeno toliko jméno žalobce, nikoliv žalované, jde tedy o závazek toliko žalobce. Z žalobních tvrzení není vůbec srozumitelné, jakých nákladů za byt, za jaké konkrétní období se žalovaný domáhá, jak k vyčíslení žalované částky dospěl. 3. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání dne 31.8.2022, k němuž byl řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, jednal soud v souladu s ustan. § 101, odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Soud k prokázání tvrzených skutečností provedl následující listinné důkazy: <i>5. Soud k prokázání tvrzených skutečností provedl následující listinné důkazy:</i> 6. Z detailu insolvenčního řízení žalované bylo zjištěno, že návrh na povolení oddlužení žalované byl zamítnut. 7. Žalobce dne 21.8.2020 písmeně uznal co do důvodu a výše dluh ve výši 366 614,15 Kč ke dni 21.8.2020, vzniklý neplacením nájemného, záloh na služby a vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu [číslo] v období od 9.12.2015, na adrese [ulice a číslo]. 8. Rada [územní celek] usnesením [číslo] ze dne 18.5.2020 souhlasila s uzavřením dohody o splátkách dlužného nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu s žalobcem. 9. Z úředního záznamu sepsaného dne 20.6.2018 JUDr. [jméno] [příjmení] za [územní celek] s žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná se dostavila v souvislosti s podanou žalobou na vyklizení bytu a uvedla, že od 2.1.2016 v bytě nebydlí, od té doby užívá byt žalobce s vnukem. Z nájemní smlouvy ze den 14.4.2021 bylo zjištěno, že žalobce má byt v pronájmu na dobu určitou od 1 roku od okamžiku platnosti nájemní smlouvy. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne 16.7.2018, který nabyl právní moci dne 28.12.2018, bylo zjištěno, že manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno, z odůvodnění rozsudku vyplývá, že od ledna 2016 spolu účastníci již nevedli společnou domácnost. <i>11. Podle ustanovení § 646 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o.z.) mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.</i> <i>12. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> <i>13. Podle ustan. § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.</i> <i>14. Podle ustan. § 741 o.z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.</i> 15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům o věci samé: Bylo nepochybně prokázáno, že účastníci byli manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne 16.7.2018, který nabyl právní moci dne 28.12.2018. Dluh na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa]) v období od 9.12.2015. Z odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne 16.7.2018, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, pak vyplývá, že žalovaná již od ledna 2016 v bytě nebydlela, neboť s žalobcem (který byl i v roce 2021 a 2022 nadále nájemcem bytu, jak vyplývá z nájemní smlouvy uzavření dne 14.4.2021) již od ledna 2016 nesdílela společnou domácnost. Jak již bylo uvedeno shora, z listin předložených žalobcem však vyplývá, že dluh ve výši 366 614,15 Kč však vznikl v důsledku neplacením nájemného, záloh na služby a vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu [číslo] až období od 9.12.2015 (jak vyplývá z uznání dluhu žalobcem ze dne 21.8.2020). Žalovaná ovšem již od ledna 2016 v bytě nebydlela. Pokud tedy žalobce tvrdil, že předmětem žaloby je dluh vzniklý v době ledna 2013 – 31.12.2015, kdy jako manželé užívali byt s žalovanou společně, z důkazů, které žalobce k žalobě připojil, uvedené tvrzení žalobce nijak nevyplývá. Nadto není ze strany žalobce srozumitelně a jednoznačně tvrzeno ani to, jak dospěl k výši vymáhaného dluhu, neboť tvrdí, že se jedná o jednu polovinu dluhu, který v období od 27.8.2020 do 29.10.2021 uhradil s odkazem na uznání dluhu a přehled úhrad správní firmě, když však v uznání dluhu je uvedena dlužná částka ve výši 366 614,15 Kč (1/2 z této částky není rovna žalované částce). Pokud pak žalobce existenci dluhu dovozuje z uznání dluhu, pak k tomu soud uvádí, že dluh co do důvodu a výše písmeně uznal toliko žalobce a z tohoto právního jednání (ke kterému došlo dne 21.8.2020) je zavázán toliko žalobce, nikoliv žalovaná. Žalované z takového právního úkonu žalobce žádné závazky nevnikly. Plnil – li tedy žalobce z takového právního úkonu, plnil toliko svůj závazek. 16. Dle názoru soudu s ohledem na shora uvedené žalobce naprosto nedostál své procesní povinnosti tvrzení, neboť z žalobních tvrzení není zřejmé, v jakém období dluh vznikl a jak žalobce dospěl k jeho výši, o čemž by byl soudem poučen ve smyslu ustan. § 118a, odst. 1 o.s.ř., pokud by se k jednání soudu, k němuž byl řádně a včas předvolán, dostavil. Vzhledem k tomu, že se však žalobce k jednání soudu nedostavil, nezbylo soudu než žalobu ze shora uvedených důvodů zamítnout. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 068 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 185,50 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.