24 C 47/2022-53 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěrový rámec ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni jistinu poplatek za čerpání ve výši 12,5% z čerpané částky. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 50 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, žalovaná zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám ve výši 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru ve výši 8,5% měsíčně a poplatkem za čerpání, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Žalobce žalované předmětné peněžní prostředky poskytl, avšak žalovaná přes výzvu prostředky nevrátila (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyní. 5. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 6. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalované dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena. 7. V daném případě žalobce nijak nedoložil, jakým způsobem tzv.„ úvěryschopnost“ žalobkyně posoudil, z jakých údajů vycházel. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční náklady žalované nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovanou jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatná pásky, nájemní smlouva atd.). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, nedostála dle názoru soudu svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvaru v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem. 8. Soud proto žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši poskytnutého plnění (jistina) ve výši 20 000 Kč. 9. Soud následně přiznal žalobci úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do vymáhané jistiny úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.