3 C 96/2018-414 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů. Tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno , datum, , rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, čj. , spisová značka, ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 29. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2017. Předmětem vypořádání učinila položky, jimiž jsou osobní automobil Citroen C4 Picasso RZ , SPZ, , sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě, podíl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, spojený s právem užívání bytu č. , hodnota, .2. Žalovaný nesporoval, že manželství účastníků bylo uzavřeno a zaniklo tak, jak žalobkyně tvrdí. Taktéž nesporoval, že součástí společného jmění manželů byly položky, jimiž jsou osobní automobil Citroen C4 Picasso RZ , SPZ, , sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě. Ve vztahu k označenému motorovému vozidlu však tvrdil, že bylo zcizeno dne 1. 3. 2017 z důvodu umoření závazků žalovaného z prohraných sázek. Sporným učinil položku, jíž jest členský podíl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, spojený s právem užívání bytu č. , hodnota, , kdy tvrdil, že tato položka není součástí společného jmění manželů, neboť předmětný členský podíl mu byl darován rodiči, jednalo se o dar do výlučného vlastnictví žalovaného. Nadále žalovaný učinil předmětem vypořádání položky, jimiž jsou závazek dle dohody o zápůjčce ve výši 1 500 000 Kč, k němuž tvrdil, že uvedené finanční prostředky musely být získány zápůjčkou na rekonstrukci nemovitosti v obci , adresa, , čp. , Anonymizováno, , kterou účastníci vlastní v podílovém vlastnictví, každý v podílu ½, neboť majetkové poměry manželů neumožňovaly těmto hradit rekonstrukci této nemovitosti z prostředků, které měli k dispozici, vnosy na nemovitost v obci , adresa, hrazené ze společného jmění manželů, a to ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu žalované ve výši 1 200 000 Kč, vnosy 2 x 50 000 Kč do společného jmění manželů s tvrzením, že před uzavřením manželství vlastnil vůz Žigul, obdržel spoření od matky , jméno FO, , ve výši 50 000 Kč, kteréžto částky vložil do společného jmění manželů3. Skutkový děj:4. Pokud žalobkyně tvrdila, že manželství bylo uzavřeno , datum, , rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, čj. , spisová značka, ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 29. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2017, tak tato skutečnost byla mimo spor, zde lze činit skutkový závěr v režimu ustanovení § 120, odst. 3 o. s. ř. Nadto se uvedené podává z listiny na čl. 266 – 267, 245 -246 spisu.5. Dle listin na čl. 263 – 265 spisu, bylo navrženo řešení věci dohodou, k této však nedošlo. Tato skutečnost taktéž nebyla spornou.6. Ve vztahu k položkám movitých věcí, a to sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě, nebyl mezi účastníky spor. Pokud žalobkyně tvrdila označené movité věci, tak žalovaným nebylo tvrzení žalobkyně sporováno. Taktéž nebylo sporováno, že tyto se nacházejí v družstevním bytě na adrese , Anonymizováno, , , adresa, , který užívá, resp. nakládá s ním, žalovaný. Zde jsou tak skutková zjištění činěna v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř. Hodnota položky celkem 40 000 Kč.7. Pokud žalobkyně tvrdila, že součástí společného jmění manželů bylo vozidlo Citröen C4 Picasso RZ , SPZ, , tak žalovaný nesporoval, že tato položka byla nabyta za trvání manželství. Existenci této položky taktéž dokládá listinný důkaz na čl. 249 technický průkaz vozidla. K této položce však tvrdil, že vozidlo bylo zcizeno, když došlo k jeho převodu dne 1. 3. 2017, a to pro získání finančních prostředků za účelem umoření závazků žalovaného z prohraných sázek. K tomuto žalobkyně namítla relativní neplatnost tohoto právního jednání. Žalobkyně neplatnost právního jednání, jímž došlo k převodu osobního automobilu, výslovně učinila při ústním jednání soudu dne 4. 12. 2018, čl. 30, 2. strana, taktéž 46, 2. strana spisu, v bezprostřední časové návaznosti na zjištění, že došlo ke zcizení vozu. Toto adresovala žalovanému při jednání soudu. Žalovaný v řízení netvrdil, z žádného z provedených důkazů se toto nepodávalo, že by žalobkyně o právním jednání, jímž došlo k zcizení vozidla, byla zpravena. Tu skutečnost, že došlo k zcizení vozidla lze vzít za prokázanou ze sdělení , právnická osoba, , adresa, na čl. 291, karty vozidla na čl. 293 – 293 spisu, kdy se datum zcizení 1. 3. 2017 podává v souladu s tvrzením žalovaného. Bylo tak vzato za prokázané, že uvedená položka byla nabyta do společného jmění manželů, dne 1. 3. 2017 byla právním jednáním žalovaného zcizena bez vědomí žalobkyně, přičemž vůči žalovanému uplatnila neplatnost tohoto právního jednání. Důvodem zcizení vozidla bylo umoření závazků žalovaného ze sázek, což koresponduje se závěrem, že žalobkyně neměla o právním jednání žalovaného vedoucím k zcizení vozidla vědomí. V řízení nebylo možné činit skutkový závěr ve vztahu k tomu, za jakou částku byl vůz zcizen, neboť kupní smlouva nebyla součástí spisového materiálu. K tomuto soud odkazuje sdělení , právnická osoba, , adresa, na čl. 291 spisu. Skutkový závěr ohledně hodnoty označené položky byl tak činěn ze znaleckého posudku soudního znalce , jméno FO, , adresa, /, Anonymizováno, na čl. 321 – 332 spisu. Hodnota položky byla ke dni 1. 3. 2017 určena částkou 277 000 Kč. Soudní znalec byl ve věci slyšen, stvrdil závěry znaleckého posudku, vyjádřil se k námitkám žalovaného, osvětlil způsob určení částky. Při svém slyšení soudní znalce zcela přesně popsal, jakým způsobem postupoval, na základě jakých skutečnosti činil skutkové závěry.8. Žalovaný uplatnil vnosy 2 x 50 000 Kč do společného jmění manželů, když tvrdil, že uvedené finanční prostředky získal prodejem vozidla Žigul ve výlučném vlastnictví a dále měl k dispozici finanční prostředky ve výlučném vlastnictví získané ze spoření od matky , jméno FO, , a to vždy ve výši 50 000 Kč, kdy tyto částky vložil do společného jmění manželů. Žalovaný byl v řízení vyzván, nechť doloží důkazy k prokázání této položky. Na straně žalovaného leží důkazní břemeno k prokázání tvrzených skutečností, tedy toho, že ve výlučném vlastnictví měl uvedené finanční prostředky, kdy se měla jednat i prostředky získané prodejem vozu Žigul a předané mu matkou , jméno FO, ze spoření. Na žalovaném tak bylo, aby tyto skutečnosti prokázal, k tomuto označil důkazy. Žalovaný uvedl, že se jedná o historické doklady, které se nedaří dohledat. Jak již bylo uvedeno, zde leží důkazní břemeno na žalovaném. K těmto položkám byl proveden důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, . Z výslechu této svědkyně není možné skutkový děj k tvrzením žalobce postavit najisto. Žalovaný tvrdil, že jmenovaná mu poskytla částku 50 000 Kč. Zde tak lze předpokládat, že by se k tomuto svědkyně měla být schopna vyjádřit. Její výpověď však byla velmi obecná a vágní, vyjadřovala se v tom smyslu že „vše jsme platili my“, „zdali jsme já nebo můj manžel poskytli nějaké prostředky, tak to si již nepamatuji“. Pokud svědkyně uvedla, že žalovaný měl spoření mládeže před uzavřením manželství, tak toto nekoresponduje s tvrzením žalovaného, který uvedl, že finanční prostředky měl obdržet od svědkyně. Svědkyně jinak uvedla, že o finančních poměrech manželů, jejich hospodaření není informována. Teprve následně, v závěru své výpovědi uvedla „my jsme dědili barák, který jsme prodali, a pak každý dostal 20 000 Kč“. Zde sic svědkyně uvedla, že byly poskytnuty určité finanční prostředky, ale ani zde výpověď není možné hodnotit jako prokazující tvrzení žalovaného. Jednak žalovaný tvrdil, že od matky obdržel částku 50 000 Kč, svědkyně však hovořila o částce 2 x 20 000 Kč, kterou měl každý obdržet, tedy 40 000 Kč, tedy již částka není odpovídající, jednak tuto měl obdržet pouze od matky, přičemž tato v rámci své svědecké výpovědi uváděla „my“, kdy ani v této části se výpověď nejeví logickou. Matka žalovaného uvedla, že jsme „dědili barák“, pokud měla být tato částka poskytnuta rodiči žalovaného, tak z hlediska dědického řízení není zřejmým, jak mohli oba manželé být účastníkem dědického řízení a dědit nemovitost. Toto je sic možné, avšak např. v případě, že rodiče dědí při úmrtí dítěte, jinak však ve valné většině případů dědického řízení nejsou jeho účastníci oba manželé ve stejné skupině. Tedy i z tohoto pohledu se výpověď svědkyně nejeví logickou. Zohlednit je nutno i to, že žalovaný svědkyni v rámci jejího výslechu naznačoval, jak má vypovídat. Pokud se vyjadřovala k tomu, zdali žalovaný vlastnil motorové vozidlo před svatbou, tak uvedla, že toto měl, ovšem z výpovědi svědkyně nelze učinit skutkový závěr, že toto prodal za konkrétní částku, s kým uzav