35 C 42/2022-18 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětného plnění s tím, že žalobce je držitelem [anonymizováno] přijímače od 1. 12. 1997. Za období 2 měsíců roku 2020 (leden a červenec) nezaplatil poplatky po 810 Kč za každý měsíc. Přes výzvu žalovaný neuhradil příslušné poplatky, takže žalobci dlužil částku 1 620 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 222,16 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dne 15. 3. 2022 vzal žalobce žalobu zpět v jistině 810 Kč, neboť žalovaný v tomto rozsahu dluh zaplatil. Soud podle § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, když k tomu nepotřeboval souhlas žalovaného. Z dostupných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný je držitelem za [anonymizováno] přijímač, který je přihlášen od období 1. 12. 1997 (prokázáno potvrzením poplatníka). Žalovaný za leden 2020 a červenec 2020 neuhradil poplatky spojené s užíváním [anonymizováno] přijímače ve výši 135 Kč měsíčně (celkem tedy 270 Kč), a to přes skutečnost, že jej žalobce k tomu vyzýval (prokázáno dopisy žalovanému). Žalobce netvrdil a ani neprokazoval, že by žalovaný měl hradit vyšší poplatek, než ten shora uvedený. K jednání se nedostavil, takže v tomto směru nemohl být nikterak poučen. Žalovaný pak po podání žaloby uhradil částku 810 Kč (soud v tomto směru vycházel z tvrzení žalobce, když neměl důvod o této skutečnosti pochybovat). Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon). Žalovaný je povinen platit poplatek ve lhůtách podle § 7 odst. 2, 3 zákona, přičemž neučiní-li tak je žalobce oprávněn požadovat zaplacení poplatku spolu s úrokem z prodlení dle civilních předpisů (§ 10 zákona ve spojení s § 1970 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) Výše měsíčního poplatku činí dle § 6 zákona 135 Kč. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalovaný dlužil na [anonymizováno] poplatcích za inkriminované měsíce jistinu 270 Kč. Ke dni podání žaloby pak byl žalovaný v prodlení se zaplacením dluhu, takže žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení v částce 38,38 Kč. Vzhledem k tomu, že se z předloženého dokazování nepodávalo, že by žalovaný dlužil jiné prostředky, soud zaplacenou částku 810 Kč započetl na celý tento dluh. Za této situace soud konstatuje, že žalovaný nárok 270 Kč dlužné jistiny a 38,38 Kč úroků z prodlení zanikl splněním, přičemž zbývající žalovaný nárok překračoval limit daný § 6 zákona. Soud proto ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.