35 C 99/2022-38 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 19. 6. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámce v celkové výši 35 000 Kč. Žalovaný celkově načerpal částku 37 671 Kč, na kterou uhradil toliko 11 686 Kč. Žalobce požadoval uhrazení zbývající jistiny, poplatků, úroků spojených s úvěrem a zákonného úroku z prodlení. Dne 10. 8. 2019 žalobce s žalovaným dále uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy načerpal celkově částku 20 083,72 Kč, na kterou uhradil celkově 14 628,43 Kč. Žalobce požadoval uhrazení zbývající jistiny, poplatků, úroků spojených s úvěrem a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že strany uzavřely 2 smlouvy o revolvingovém úvěru. První smlouvu uzavřely dne 19. 6. 2020 pod [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 35 000 Kč, z něhož načerpal částku 37 671 Kč, na kterou uhradil toliko 11 686 Kč. Druhou smlouvu uzavřely strany dne 10. 8. 2019 pod [číslo] s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy načerpal celkově částku 14 393,72 Kč, na kterou uhradil celkově 14 628,43 Kč (prokázáno těmito smlouvami, informacemi ke smlouvám a bilancemi smluv). Nároky ze smluv byly zesplatněny ke dni 30. 8. 2021 (prokázáno výzvami k zaplacení). Žalovaný přes výzvu před podáním žaloby ničeho dalšího neuhradil (prokázáno touto výzvou). 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely 2 smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalovaného dluh uhradit na základě zkoumání jeho příjmové a výdajové stránky a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomuto tvrzení nepředložil jediný věrohodný důkaz, když z provedeného dokazování vyplývá, že se toliko zeptal žalovaného na některé osobní údaje, které ani nebyly jakkoliv doloženy. Žalobce se k jednání nedostavil, takže nemohl být v tomto směru ani náležitě poučen. Soud tak uzavřel, že žalobce si toliko od žalovaného nechal sdělit některé údaje, které však nijak neověřoval, jinak jeho schopnost dluh uhradit nezkoumal. 6. Soud však konstatuje, že tento způsob ověřování je zcela zjevně nedostatečný. Žalobce rezignoval jakýmkoliv způsobem zkoumat schopnosti žalovaného dluh splnit, když si neověřil žádným způsobem pravdivost sdělených údajů a ani nenahlédl do žádných registrů. Žalobce tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smluv. 7. Soud následně žalobci přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., které byly zaplaceny na základě neplatné smlouvy [číslo] tedy částku odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již zaplacených 11 686 Kč (když tato částka nemohla být placena na neplatně sjednané úroky a poplatky, ale toliko na jistinu). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 9. Následně soud zamítl již uhrazenou jistinu včetně požadovaného úroku z prodlení a dále neplatně sjednané úroky a poplatky. 10. Pokud jde o neplatně sjednanou smlouvu [číslo] pak z provedeného dokazování (zejména z předložené bilance) vyplývá, že žalovaný načerpal toliko částku 14 393,72 Kč, přičemž žalobci již byla vrácena částka 14 628,43 Kč. Žalovaný tak vzniklé bezdůvodné obohacení zcela uhradil, čímž žalobci zanikly jakékoliv nároky z této neplatné smlouvy. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch účastníků byl přibližně stejný.