36 C 250/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 558,48 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela dne 20. 11. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované – po řádném posouzení její schopnosti splácet úvěr – poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s limitem až do výše 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 480 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná celkem vyčerpala částku 92 751,96, avšak nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatila pouze částku 103 563,65 Kč. Žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a dopisem ze dne 4. 1. 2021 od smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 38 998,97 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 1 673,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 385,84 Kč, nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů na upomínky ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu, který žalovaná ani přes tuto upomínku neuhradila. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Právní zástupce žalobkyně doručil soudu podání, v němž uvedl, že žalobce se jednání ve věci nezúčastní, pokud bude ve věci jednáno, nechť je jednáno v nepřítomnosti žalobkyně. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 11. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč a při splnění podmínek vázaný revolvingový spotřebitelský úvěr s maximálním úvěrovým limitem 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 355 Kč společně s pojistným ve výši 61 Kč za pojištění schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru). Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána na základě informací, které poskytla žalovaná při uzavírání smlouvy. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 16 800 Kč, na splátky jiných úvěrů splácí 2 500 Kč měsíčně a na jiné závazky 3 500 Kč. Ostatní položky včetně výše nájmu, nebyly ve smlouvě vyplněny. Nad rámec žalovanou uvedeného byly zohledněny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení. Žalobkyně spočítala rozdíl příjmů a výdajů žalované na částku 10 800 Kč. Žalobkyně rovněž lustrovala žalovanou v registru SOLUS a CRIF (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru a zprávou o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně poskytla žalované celkem částku ve výši 92 751,96 Kč (prokázáno výpisem z účtu a přehledem čerpání úvěru). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil celkem částku 103 563,65 Kč (prokázáno výpisem z účtu a přehledem čerpání úvěru). Žalobkyně dne 4. 1. 2021 od výše uvedené smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 4. 1. 2021). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 1. 4. 2021). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 6. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen„ obch. zák.“), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníku poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků z těchto úroky, a to ve sjednané výši. Podle § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v znění účinném do 1. 12. 2017 dle data podpisu smlouvy (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 spotř. zák. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 10. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 11. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při zk