46 C 192/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 117 104 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku včetně smluvní pokuty ve výši 15 739,62 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne 12. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 87 000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr, a sice na základě informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení a z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.), jakož i v databázi [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr ve výši 64,83 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 533 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 11. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na dluh ani po zesplatnění ničeho neuhradil, dluží tak ke dni podání žaloby na jistině částku 100 965,13 Kč, na smluvní pokutě částku 998 Kč (dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy), na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek č. 1 a 2 částku 400 Kč (dle bodu 6.2 úvěrové smlouvy) a na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kterou žalobkyně požadovala od data následujícího po zesplatnění úvěru do data vyhotovení žaloby, tj. v částce 14 741,62 Kč (dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy). Dále žalovaný dluží úrok z jistiny v nominální roční úrokové sazbě 64,84 % ročně ode dne 25. 12. 2021 do zaplacení s tím, že od 91. dne prodlení jej žalobkyně požaduje ve výši 8,50 % ročně. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože je žalovaný státním příslušníkem Bulharské republiky s trvalým pobytem na území České republiky, zabýval se soud nejprve otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a rozhodného práva. Na daný případ aplikoval - s ohledem § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen„ z.m.p.s.“) ve spojení s úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv.„ Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv.„ Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 18 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 6 nařízení č. 593/2008, je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Z návrhu na uzavření smlouva o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 12. 8. 2021, z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2021 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, podle které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 87 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 64,83 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 533 Kč, přičemž splatnost 25. 8. 2024. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 199 188 Kč. Podle bodu 6.1 smlouvy ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou z opožděných splátek, nanejvýše však do výše 2 999 Kč. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením, a sice ve výši 200 Kč za každou z opožděných splátek. Podle bodu 6.5 smlouvy vzniká žalovanému po zesplatnění úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. 5. Předsmluvní informace poskytnuté žalovanému ze strany žalobkyně byly zjištěny z prohlášení klienta a z předsmluvního formuláře. 6. Totožnost žalovaného byla zjištěna z průkazu o povolení trvalého pobytu č. [anonymizováno] [číslo]. 7. Z hodnocení klienta a z mimořádného výpisu z účtu [číslo] bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 31 000 Kč bez uvedení zaměstnavatele, ani zdroje příjmu. V případě výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z jeho prohlášení o měsíčních výdajích ve výši 13 234 Kč, z toho 3 860 Kč jako životní minimum a 5 990 Kč splátky u žalobkyně a 3 384 Kč jako nájemné, a dále z mimořádného výpisu z účtu, na který byl čerpán úvěr, ze kterého byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného v období od 1. 10. 2020 do 23. 11. 2020. Žalovaný uvedl, že je ženatý, že nežije ve společné domácnosti s manželkou, bydlí u rodičů a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně rovněž provedla dne 12. 8. 2021 dotaz na žalovaného do Registru FO sdružení [příjmení], a to s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“ a dotaz na nebankovní registr klientských informací s výsledkem zařazení žalovaného do kategorie II z celkového počtu tří kategorií, tj. vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů. 8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2021 bylo žalovanému vyplaceno na běžný účet 87 000 Kč. 9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil žádnou z předepsaných splátek. 10. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 10. 2021 a ze dne 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán k zaplacení dluhu a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. 11. Z oznámení ze dne 29. 11. 2021 bylo zjištěno, že v důsledku porušení závazku žalovaného žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 29. 11. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžité dlužné částky. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 4. 2022 včetně podacího archu a výpisu ze sledování zásilek bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. Výzva se do dispozice žalovaného dostala dne 8. 4. 2022. 13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 17. 8. 2021 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytnula finanční prostředky ve výši 87 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 64,83 % v měsíčních splátkách po 5 533 Kč. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty převod na bankovní účet, avšak splátky nehradil řádně a včas tím, že neuhradil žádnou z předepsaných splátek. Žalobkyně proto v souladu s úvěrovou smlouvou prohlásila dluh žalovaného za okamžitě splatný ke dni 29. 11. 2021; žalovaný byl o zesplatnění vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán. 14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 16. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř