46 C 338/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení a dále zaplacení 2 500 Kč z titulu nesplněné povinnosti plynoucí žalovanému ze smlouvy o zápůjčce (dále také„ smlouvy“) uzavřené mezi účastníky dne 23. 12. 2020. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky nejprve ve výši 5 000 Kč a následně opětovně ve výši 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit do 22. 1. 2021 spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na základě jeho žádosti prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby parametry zápůjčky (splatnost a výši) a poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalovaného jednak z kopie občanského průkazu, jednak ověřovací korunovou bezhotovostní platbou. Smlouva byla následně uzavřena elektronicky prostřednictvím PINu, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet zápůjčku jednak dotazy na jeho příjmy a výdaje a ověřením příjmu z výplatní pásky žalovaného a rovněž nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Žalovaný však ve stanoveném datu poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek neuhradil, a to ani přes zaslané upomínky. Žalovaná dále požaduje účelně vynaložené náklady spojené s prodlením žalovaného dle čl. 2 smlouvy za každou z pěti zaslaných upomínek a dále smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč ode dne 23. 1. 2021 (od data následujícího po splatnosti zápůjčky) do 28. 4. 2022 (do data vyhotovení návrhu ve věci samé). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2020, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal totožnou částku vrátit společně s poplatkem 1 625 Kč do 22. 1. 2021. Dále byla v čl. 2 smlouvy sjednána smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků dle smlouvy; současně byly v citovaném článku smlouvy uvedeny sazby za jednotlivé úkony související s prodlením žalovaného. 5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne 29. 12. 2020 se žalobkyně zavázala žalovanému k jeho žádosti poskytnout dodatečné peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutí zápůjčky byl navýšen z 1 625 Kč na 3 625 Kč. Datum splatnosti zápůjčky zůstalo nezměněno. 6. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 23. 12. 2020 bylo zjištěno, že na účet žalobkyně byla přijata z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] ve výši 1 Kč. Dále bylo zjištěno, že na uvedený účet bylo ze strany žalobkyně dne 23. 12. 2020 zasláno 5 000 Kč a dne 30. 12. 2020 dalších 5 000 Kč. 7. Z výplatní pásky za měsíc 10/ 2020 byla zjištěna mzda žalovaného za uvedený měsíc ve výši 25 787 Kč. 8. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že k datu 23. 12. 2020 nebyla u žalovaného evidována žádná exekuce. 9. Z výzev ze dne 29. 1. 2021, ze dne 5. 2. 2021, ze dne 12. 2. 2021, ze dne 21. 2. 2021 a ze dne 8. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě svého dluhu. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2022 včetně podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek k podacímu číslu [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu; zásilka mu byla doručena dne 3. 2. 2022. 11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne 22. 12. 2020 smlouvu prostřednictvím prostředků na dálku, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky výši 5 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet], a dále dne 29. 12. 2020 účastníci rovněž prostřednictvím prostředku na dálku uzavřeli dodatek ke smlouvě, na jehož základě žalobkyně žalovanému poskytla opakovaně bezhotovostně finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal společně s poplatkem ve výši 6 325 Kč vrátit žalobkyně do 22. 1. 2021. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky v dohodnutém termínu žalobkyně nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán. 12. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 15. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 36 071 Kč, jehož výši ověřila doloženou výplatní páskou za měsíce říjen 2020. Při zjišťování výdajů žalobkyně však vycházela pouze z tvrzení žalovaného, že žalovaný žije v podnájmu a měsíčně hradí 8 000 Kč, aniž by měla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré příjmy a výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a stejně tak výdaje podstatné, k čemuž v daném případě vůbec nedošlo. Ani lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí sama o sobě nevypovídá o majetkových poměrech žalovaného. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj ničeho neuhradil. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy. 16. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 10 000 Kč (bez smluvních pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z., který soud přiznal v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě p