6 C 162/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 21 339,42 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) žalovanému částku 10 2000 Kč, kterou měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit nejpozději do 13. 6. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěr ve výši 11 139,42 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do v . Do data splatnosti neuhradil žalovaný ničeho. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 200 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 139,42 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru číslo [anonymizováno]). Dne 16. 1. 2019 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na bankovní účet částku 10 200 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 včetně jejích příloh bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 4. 10. 2021) 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). <i>6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18, 62018CJ0679):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. <i>10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 17. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o (spotřebitelském) úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně vzít zejména v potaz, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného, tj. jaká je jeho majetková situace, a jestli mu tato umožní poskytnutý úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že prolustrovala osobu žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Z učiněných tvrzení žalobkyně dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet nedostatečně. Lustrací v uvedených databázích si nemohla právní předchůdkyně žalobkyně udělat obrázek o majetkových poměrech žalovaného, zejména jestli žalovaný bude mít s ohledem na výši jeho příjmů a výdajů rezervu k placení sjednaných splátek. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost jí vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18., 62018CJ0679)). Vzhledem k tomu, že smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně plnila (poskytla žalované částku 10 200 Kč), je neplatná, vznikl jí nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 10 200 Kč (vydání bezdůvodného obohacení). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným