6 C 23/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 27 529,46 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], a.s.) s žalovanou dne 22. 11. 2013 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru formou úvěrového rámce. Žalovaná čerpala celkem částku 239 377,71 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr tím způsobem, že dala žalované vyplnit dotazník, ve kterém tato uvedla, že pracuje pro [právnická osoba], její měsíční příjem činí 15 000 Kč, náklady na bydlení má 1 500 Kč, ostatní pravidelné náklady nemá, je svobodná a nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila žalovanou tvrzené náklady na bydlení oproti tabulce minimálních nákladů na bydlení, dle které zjistila, že své náklady podhodnotila. Dále právní předchůdkyně žalobkyně nahlédla do registru SOLUS, kde žalovaná nebyla vedena. Žalovanou tvrzené příjmy byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny nahlédnutím do tabulky předpokládaných příjmů (vytvořené na základě statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí), ve které porovnala žalovanou tvrzený příjem s příjmem předpokládaným dle sektoru profese a typu vzdělání. Žalovaná nejprve poskytnutý úvěr řádně splácela, poté se dostala do prodlení a splácet přestala. Zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna celkem částku 27 529,46 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 22 553,44 Kč, úroků ve výši 3 033,57 Kč, pojistného ve výši 553,95 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 700 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 688,50 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána. Dne 1. 6. 2015 došlo k přeměně právní předchůdkyně žalobkyně ve formě přeshraniční fúzí a veškerý její majetek, dluhy a práva a povinnosti přešly na žalobkyni. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Francouzské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval úpravu obsaženou v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), a v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a dospěl k závěru, že podle čl. 1 a 4 Nařízení Brusel I bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 nařízení Řím I ve spojení s čl. XI. 12. Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy, je rozhodným právem právní řád České republiky. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], a.s.) a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky s úvěrovým rámcem (prokázáno smlouvou uzavřenou dne 22. 11. 2013 mezi [právnická osoba], a.s. a žalovanou). Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet porovnáním údajů sdělených žalovanou o jejich příjmech a výdajích s tabulkou předpokládaných příjmů (dle profese a vzdělání) a s tabulkou minimálních nákladů na bydlení, a dále nahlédnutím do registru SOLUS. Žalovaná čerpala celkem částku 239 377,71 Kč a vrátila celkem 332 478,20 Kč (prokázáno přehledem čerpání a úhrad k úvěru číslo 42295104271100). 6. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 7. Po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (v účinném znění) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (v účinném znění), když k rozhodným skutečnostem (uzavření smlouvy) došlo za účinnosti těchto zákonů. <i>8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel (v účinném znění) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>10. Podle věty prvé ustanovení § 40a občanského zákoníku jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.</i> 11. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o (spotřebitelském) úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně vzít zejména v potaz, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, tj. jaká je její majetková situace, a jestli jí tato umožní poskytnutý úvěr splácet. V posuzované věci si právní předchůdkyně žalobkyně sice vyžádala od žalované informace týkající se jejích příjmů a výdajů, avšak tvrzené příjmy ani výdaje nepožadovala nijak doložit. Jestliže se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouze tvrzenými (nedoloženými) příjmy a výdaji žalovanou, neposoudila schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet s odbornou péčí, byť navíc nahlédla do registru SOLUS (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Porovnání sdělených příjmů a výdajů s tabulkami předpokládaných příjmů a minimálních nákladů na bydlení nemůže jako zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí obstát. Při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet si právní předchůdkyně žalobkyně měla od žalované vyžádat doklady či listiny dokládající jí tvrzené příjmy a výdaje (pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvy, výpisy z bankovního účtu, apod.). Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost jí stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, když neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně (§ 40a občanského zákoníku a contrario) neplatná. Vzhledem k tomu, že smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně plnila (poskytla žalované částku 239 377,71 Kč), je neplatná, vznikl jí nárok na vrácení poskytnuté částky (vydání bezdůvodného obohacení), jelikož žalovaná vrátila právní předchůdkyni částku přesahující poskytnutou částku, nemá právní předchůdkyně žalobkyně (potažmo žalobkyně) vůči žalované žádnou pohledávku. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu, když žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.