6 C 5/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 21. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částek včetně příslušenství uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovanou smlouvu o úvěru 950220003, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 3 450 Kč vrátit nejpozději do 10. 12. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do registrů – insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací, z čehož dovodila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná do data splatnosti neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně ničeho a zůstala jí dlužna částku 15 000 Kč (jistina) a částku 3 450 Kč (smluvní úrok). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 671 Kč a nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a 217 Kč. Svou aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, na základě které byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním návrhu byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru 950220003 ze dne 20. 7. 2020 ve znění smlouvy o úvěru 950220003 ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se naopak zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 3 450 Kč, tj. celkem částku 18 450 Kč, vrátit nejpozději do 10. 12. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr žalované dne 20. 7. 2020 (prokázáno výpisem z účtu č.: [číslo] za období od 18. 7. 2020 do 20. 7. 2020). Z upomínky ze dne 2. 9. 2020 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované dopisem oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně přílohy 7 ze dne 1. 7. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021 a podacího archu ze dne 11. 6. 2021). Před podáním návrhu byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 1. 9. 2021 včetně podacího archu ze dne 3. 9. 2021). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). <i>7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18, 62018CJ0679):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. <i>11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>15. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>17. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 18. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o (spotřebitelském) úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně vzít zejména v potaz, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, tj. jaká je její majetková situace, a