7 C 269/2021-102 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou dne 10.6.2021 ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil nejprve, že má za žalovaným peněžitou pohledávku z titulu vystavené a neuhrazené faktury č. [anonymizováno] [číslo], vystavené dne 21.6.2018, splatné dne 1.7.2018, na částku ve výši 498 976 Kč bez DPH, tj. 603 761 Kč s DPH. Žalovaný na uvedenou fakturu částečně plnil, když dne 4.10.2018 uhradil bezhotovostně na účet žalobce částku 53 761 Kč pod variabilním symbolem [číslo] který je shodný s variabilním symbolem uvedeným na faktuře. Dále uhradil žalovaný dne 25.9.2019 na účet žalobce další částku ve výši 50 000 Kč, opět pod stejným variabilním symbolem. Ke dni 25.9.2019 Kč tak uhradil celkem částku 103 761 Kč a zůstal dlužen 500 000 Kč. Dne 7.2.2020 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek dle § 1982 a násl. o.z. Z ní nepochybně vyplývá, že strany konstatovaly, že žalobce má za žalovaným pohledávku ve výši 500 000 Kč z titulu faktury č. [anonymizováno] [číslo] a žalovaný má za žalobcem pohledávku ve výši 44 553 Kč z titulu faktury č. [anonymizováno] [číslo] Tyto pohledávky si strany vzájemně započetly, čímž pohledávka žalovaného zanikla a pohledávka žalobce zanikla do výše 44 553 Kč a dále trvá ve výši 455 447 Kč. Dle článku 2 Dohody o započtení se žalovaný zavázal žalobci uhradit tuto zbývající částku 455 447 Kč. Ačkoli žalovaný Dohodou o započtení, jakož i jednotlivými částečnými úhradami, dluh uznal, přes ústní i písemné výzvy dlužnou částku žalobci neuhradil. 2. Žalovaný uplatněný nárok v celém jeho rozsahu odmítl. Uvedl především, že žaloba postrádá jakákoli tvrzení o zavazovacím důvodu, není zřejmé, oč žalobce svůj nárok opírá, když chybí vylíčení rozhodných skutečností. Žalovaný žalobci žalovanou částku nedluží a žaloba není po právu. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný mu uhradil na jeho účet dne 4.10.2018 částku 53 761 Kč a dne 25.9.2019 další částku ve výši 50 000 Kč, jednalo se o platby provedené omylem, na neexistující pohledávku žalobce. Šlo tak o plnění bez právního důvodu, zakládající bezdůvodné obohacení žalobce ve výši 103 761 Kč, které je žalobce povinen vydat. Žalovaný tak proti žalobci uplatnil vzájemný návrh na zaplacení částky 103 761 Kč s příslušenstvím (§ 97 o.s.ř.). 3. K námitkám žalovaného uvedl žalobce, že postoj žalovaného s ohledem na jeho předcházející jednání a komunikaci považuje za nesmyslný až překvapivý. Žalovaný v minulosti na dluh plnil, dokonce podepsal i Dohodu o vzájemném zápočtu, z níž nepochybně vyplývá, že svůj závazek uznal. Nově nastoupivším jednatelům žalobce, kteří počali činit kroky k úhradě faktury, také nikdy při ústní komunikaci nepopřel, že by žalovanou částku dlužil. Žalobce tedy zaslal žalovanému dne 28.4.2021 návrh dohody o uznání a zaplacení dluhu, spolu s návrhem směnky vlastní. Na e-mail reagoval žalovaný tak, že směnku nemůže podepsat, ale že jeho právní zástupce hledá jinou formu dohody. Ani zde existenci dluhu nikterak nepopřel. Nikdy netvrdil, že by částku 103 761 Kč uhradil omylem. Takové tvrzení žalovaného, navíc po dvou až třech letech, je lež. O existenci žalované pohledávky nemůže být sporu. Pokud by žádný dluh neexistoval, tak by žalovaný nehradil dvě částky s odstupem jednoho roku, ani by následně neuzavřel Dohodu o vzájemném zápočtu pohledávek. Vyjádření žalovaného je účelový pokus, jak nesplnit svůj dluh vůči žalobci. K námitce žalovaného nicméně změnil žalobní tvrzení, a to tak, že žalovanou částku pokračování - 3 - 7 C 269/2021 nepožaduje z titulu předložené faktury č. [anonymizováno] [číslo], nýbrž z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. Doplnil k tomu, že žalobce poskytl dne 5.1.2018 žalovanému zápůjčku ve výši 596 502 Kč. Důvod, proč byla vystavena následně faktura č. [anonymizováno] [číslo], nynější jednatelé žalobce neznají, zřejmě z důvodů účetních. Důvod by mohl vysvětlit tehdejší jediný společník a jednatel žalobce pan [jméno] [příjmení], který je také podepsán pod Dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek. Pan [anonymizováno] však bohužel dne 10.4.2021 zemřel. Nepochybné však je, že žalobce poskytl žalovanému bezhotovostně 596 502 Kč jako zápůjčku, následně vystavil fakturu, kterou žalovaný nesporoval a dvakrát, jak je uvedeno výše, na ni plnil. Poté ještě uzavřel s žalobcem Dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek, kde byla pohledávka konkretizována a žalovaný se zavázal ji uhradit. Až do vydání platebního rozkazu svým jednáním a chováním dluh vůči žalobci nesporoval a žádný omyl v platbě netvrdil. Změnu žaloby soud při jednání dne 13.5.2022 připustil. K zápůjčce později žalobce při jednání doplnil, že smlouva byla velmi pravděpodobně uzavřena v den, kdy byly poskytnuty prostředky (tj. 5.1.2018), splatnost určitě nebyla dohodnuta. Námitku promlčení vznesenou v řízení žalovaným nepovažoval za důvodnou, neboť byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na poskytnutou částku žalovaný hradil, žalobce od něj obdržel splátky, a ve smyslu ustanovení § 2054 o.z. tím žalovaný tu částku uznal a došlo k prodloužení promlčecí doby. K uznání dluhu došlo i dohodou o započtení. 4. K doplněným a změněným tvrzením se žalovaný vyjádřil tak, že faktura není samostatný zavazovací důvod, žalobce i sám uvádí, že důvod jejího vystavení nezná, čímž potvrzuje bezdůvodnost podané žaloby. Bezdůvodnou neexistentní pohledávku nemohl žalovaný ani po právu uznat, či započíst. Žalobce sám si toho musí být vědom, proto mění svá tvrzení tak, že počínaje dnem 13.9.2021 (případně dnem, kdy vyjádření bylo doručeno soudu), opírá svůj nárok o požadavek na vrácení zápůjčky. Ani ohledně zápůjčky však neposkytuje dostatečné vylíčení skutkových tvrzení. Po změně žalobních tvrzení žalobce tak žalovaný stavěl svoji procesní obranu na tvrzení, že neuzavřel s žalobcem na shora uvedenou výši smlouvu o zápůjčce, která by obsahovala alespoň základní náležitosti takového právního jednání, popsané v § 2390 o.z. Podle žalovaného uvedená částka 596 502 Kč, poskytnutá dne 5.1.2018, nepochází ze zápůjčky a nárok na její vrácení (byť v podobě bezdůvodného obohacení) se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Vznesl tedy námitku promlčení nároku na její vrácení, když právo na její vrácení mohlo být poprvé uplatněno již dne 6.1.2018 a promlčecí lhůta marně uplynula dnem 6.1.2021. Měl zato, že noví jednatelé, kteří se jimi stali dne 2.9.2020, mohli provést prověrku účetnictví včas a o vrácení této částky požádat ještě v průběhu plynutí promlčecí doby. Zopakoval dále, že na neexistentní pohledávku nelze ani platně plnit, nelze ji ani uznat. Potvrdil, že hradil na účet žalobce dne 4.10.2018 částku ve výši 53 761 Kč a dne 25.9.2019 částku ve výši 50 000 Kč, vždy pod variabilním symbolem [číslo], tedy plnil na fakturu vystavenou k neexistentní pohledávce, tato částka 103 761 tak byla poskytnuta ve prospěch žalobce bez spravedlivého, natož pak právně relevantního důvodu. Je na žalobci, aby prokázal, že částku obdržel z právem uznávaného relevantního důvodu a nikoli z důvodu bezdůvodného obohacení. Setrval tedy i na jím podané vzájemné žalobě, jíž se zaplacení této částky s příslušenstvím právě z titulu bezdůvodného obohacení na žalobci domáhal. 5. Soud žalobci poskytl k jeho žádosti prodlouženou lhůta k doplnění tvrzení a návrhům důkazů ve smyslu ustanovení § 118b) odst. 1 o.s.ř., zohlednil přitom, že situace je pro žalobce obtížnější v tom, že má tvrdit a prokazovat skutečnosti, které spadají do období, kdy jeho jediným jednatelem a osobou figurující na předkládaných dokladech byla jiná osoba, která již zemřela. Je tak obtížnější reagovat ihned na veškeré námitky a nesrovnalosti, např. u prvního pokračování - 4 - 7 C 269/2021 jednání soudu k nesrovnalosti částek na faktuře. I z pohledu skutečnosti, že žalovaný v předchozí době nezpochybňoval svůj závazek vůči žalobci, započal s tím až v rámci soudního řízení, by soud považoval za nespravedlivé, kdyby nebyla žalobci rozšířena možnost reagovat na vznesené námitky. Následně žalobce k platbě ve výši 596 502 Kč, o níž tvrdil, že se jedná o zápůjčku, doplnil, že byla realizována na základě faktury č. [anonymizováno] [číslo] [rok] s popisem dodávka stropního systému [anonymizováno], vystavené žalovaným. Tuto částku uhradil žalobce na účet žalovaného. Důvod, který je uveden ve faktuře, však neexistoval. Ze strany žalovaného nebyla žádná dodávka stropního systému [příjmení] [příjmení] vůči žalobci nikdy realizována a žalobce nikdy takovou dodávku ze strany žalovaného nepřevzal. Podle žalobce vzhledem k tomu, že následně byla ze strany žalobce vystavena žalovanému faktura č. [anonymizováno] [číslo] na totožný předmět plnění, je zřejmé, že tato skutečnost jednoznačně svědčí o tom, že se strany dohodly na tom, že žalobce poskytne žalovanému finanční částku, kterou mu žalovaný následně vrátí. A zřejmě s ohledem na to, že peníze měly být poskytnuty z účtu společnosti žalobce, bylo nutné k provedené platbě 596 502 Kč mít daňový doklad. Stejně tak bylo nutné mít daňový doklad i k vrácení zapůjčené částky