8 C 430/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o úvěr, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) dne 22. 6. 2018 uzavřít se žalovaným. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný dne 22. 6. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 6 689,15 Kč nejpozději do 15. 12. 2018. Částka ve výši 7 000 Kč byla dne 22. 6. 2018 vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] vyplynulo, že žalovaný nebyl v rozhodném období majitelem předmětného bankovního účtu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla tvrzená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný do data splatnosti pohledávky ani do data podání žaloby neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 12. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek. Z předložených důkazů vyplynulo, že sjednaný úrok, který svou výší přesahuje 90 % z poskytnuté jistiny za 6 měsíců je svou povahou nemravný, neboť významně přesahuje běžnou zápůjční sazbu poskytovanou bankami ve srovnatelném období (viz https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang, nemravnost takto sjednaného úroku vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud tak musel uzavřít, že nemravná výše úroku způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobní nárok, tak byl posouzen dle § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení, což sama žalobkyně předvídala v žalobě. K prokázání vzniku bezdůvodného obohacení tak žalobkyně musela prokázat, že se žalovaný skutečně obohatil, tedy že mu byla poskytnuta jistina úvěru. Sdělením [anonymizována dvě slova] se však tuto okolnost žalobkyni prokázat nepodařilo, neboť z vyjádření banky vyplynulo, že žalovaný nebyl majitelem účtu, na nějž byla jistina vyplacena. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak nebylo v této fázi řízení prokázáno. 13. Bylo tak nezbytné poučit právního zástupce žalobkyně podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto chybějícím důkazu a z toho vyplývajících následcích pro řízení, pro nepřítomnost žalobkyně či jejího zástupce při jednání soudu však nebylo možno postupovat podle uvedeného ustanovení. 14. Jak vyplývá z konstantní judikatury, není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ust. § 118a o. s. ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy. Pokud se žalobkyně v její omluvě z jednání domáhala toho, aby byla soudem nad rámec poučení dle § 118a o. s. ř. vyrozuměna o neprokázání tvrzených skutečností, pak soud konstatuje, že ač to nebylo jeho povinností, žalobkyni stejně vyrozuměl o neprokázání tvrzení a možných procesních dopadech usnesením ze dne 10. 11. 2021, č. j. 8 C 430/2021-25. 15. Soud tak musel uzavřít, že bylo prokázáno, že smlouva uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla absolutně neplatná a žalobkyni se nepodařilo prokázat ani vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Uplatněný žalobní nárok se ukázal býti zcela nedůvodným a žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta (výrok I). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Žalovaný toliko doručil soudu omluvu z nařízeného jednání, která však neobsahovala žádnou obranu vůči žalobnímu nároku. Soud tak uzavřel, že za tento úkon náhrada nákladů žalovanému dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřísluší, neboť se nejedná o úkon směřující k účelnému bránění jeho práv. Ve výroku II. tak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.