8 C 72/2022-76 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 47 090 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný dne 11. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky v celkové výši 26 700 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 737 Kč do 11. 7. 2019. Žalovaný si ve smlouvě sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 780 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko částku 10 390 Kč a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 30 000 Kč a na poplatcích částku 17 090 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný ve věci pouze zaslal soudu usnesení o vyhlášení konkurzu na jeho majetek, vydané slovenským soudem (Okresným súdem Nitra). Jinak se ve věci nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s pobytem na Slovensku, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv.„ Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv.„ Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 bod 1) písm. a), b) nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci, neboť v tomto řízení se jedná o nárok ze smlouvy, a předmětný závazek měl být plněn na území České republiky. Podle čl. 3 nařízení č. 593/2008, je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť volba práva je explicitně vyjádřena v záhlaví smlouvy o úvěru. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Souhlas žalovaného pak soud presumoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný byl o tomto následku ve výzvě soudu poučen, přesto pouze doručil soudu usnesení o zahájení konkursu a na výzvu jakkoliv nereagoval. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 11. 1. 2018 smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 26 700 Kč vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 11. 7. 2019 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 1201121244 ze dne 11. 1. 2018). Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy v hotovosti (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný si ve smlouvě dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za níž se žalobkyni zavázal uhradit poplatek 780 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru a zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 11. 1. 2018). Žalovaný uhradil na smlouvu celkem částku ve výši 10 390 Kč. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2021). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 21. 4. 2021). 6. Z veřejně přístupných údajů slovenského registru úpadcov a Obchodného vestníku soud zjistil, že konkurz na majetek žalovaného byl ke dni 20. 6. 2019 zrušen z důvodu, že majetek v konkurzní podstatě nestačí na pokrytí nákladů konkurzu 7. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 8. Zaplacení dlužné částky nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tedy ani prokázáno. 9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 10. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2015/848 v platném znění (dále jen„ nařízení“), pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insol