8 C 77/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 11 582,88 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná dne 19. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky (a to úrokem za půjčené prostředky, odměnou za zpracování, poplatkem za hotovostní splácení) ve výši 12 842 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 465 Kč do 13. 7. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a zůstala žalobkyni (její předchůdkyni) dlužna na jistině žalovanou částku ve výši 11 582,88 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne 19. 5. 2016 smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 842 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč nejpozději do 13. 7. 2017 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. 588589562 ze dne 1. 12. 2021). Ze zákaznické karty soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na smlouvu o zápůjčce uhradila celkem 13 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni a žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a souvisejícího podacího lístku ze dne 17. 7. 2019). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 14. 7. 2020 včetně podacího lístku). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 15. Podle § 9 zákona o spotř. úvěru, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, 16. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem o spotř. úvěru. Soud se ve smyslu § 9 zákona o spotř. úvěru zabýval tím, zda žalobkyně (její předchůdkyně) zkoumala schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby jasně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek. 18. Soud tak zkoumal předloženou zákaznickou kartu. Z té bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 14 100 Kč, její pravidelné měsíční výdaje odpovídají částce 6 700 Kč, přičemž 3 000 Kč připadne na nájem, 700 Kč na telefon, 3 000 Kč na domácnost. Žalobkyně si na ověření tvrzení opatřila tři výplatní pásky a pracovní smlouvu žalované. 19. Soud však konstatuje, že tento způsob ověřování úvěruschopnosti je nedostatečný. Předchůdkyně žalobkyně si nijak neověřila, jaká je skutečná výše výdajů žalované, když uvedených 6 700 Kč se soudu jeví přinejmenším jako podezřele nízká částka. Především pak uváděných 3 000 Kč na nájemné je hluboko pod průměrem a pokud předchůdkyně žalobkyně z této částky měla skutečně vycházet, měla si od žalované opatřit minimálně nájemní smlouvu, ale i další podklady k prokázání, že žalovaná je schopna vyžít s tak nízkými výdaji (např. mohlo jít o výpis z účtu apod.). Předchůdkyně žalobkyně tak neučinila a bez dalšího považovala tvrzení žalované za skutečnost. Za této situace tak zůstaly výdaje žalované v rovině tvrzení a to ve výši, která vzbuzuje pochybnost o jejich pravdivosti. Povinností poskytovatele úvěru je ověřovat schopnost splácet úvěr nejen z údajů uvedených spotřebitelem, ale i z dalších dokumentů a dokladů, které si poskytovatel opatřuje v rámci své vlastní činnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně, respektive její předchůdkyně tak nedostála povinnostem daným § 9 zákona o spotř, úvěru, čímž způsobila absolutní neplatnost smlouvy (viz odstavec 17 odůvodnění rozsudku). 20. Jelikož je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze dosud nesplacenou jistinu úvěru. Žalovaná na základě neplatné smlouvy uhradila žalobkyni (její předchůdkyni celkem 13 200 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu poskytnuté jistiny (15 000 Kč) a částky uhrazené žalovanou (13 200 Kč). Soud tedy ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou jistinu ve výši 1 800 Kč (15 000 Kč - 13 200 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této jistiny. Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě, nebo