9 C 38/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 4.3.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 114 767 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný vykonával v období let 2010 až 2019 u žalobkyně funkci generálního ředitele; při výkonu této funkce byl vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, dle kterého je nutné využívat majetek žalobkyně účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Dále dle § 47 odst. 1 zákona o majetku vyplývá povinnost žalovaného jako generálního ředitele provádět tuto činnost s odbornou péči a postupovat podle předmětného zákona a dalších právních i vnitřních předpisů žalobkyně, jimiž se hospodaření s majetkem státu řídí. V případě porušení těchto povinností pak žalovaný jako generální ředitel nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, a to v rozsahu (mimo jiné) občanskoprávních předpisů. U žalobkyně byly v první polovině roku 2020 provedeny audity, a to forenzní audit společností [právnická osoba] zahrnující období od 1.1.2010 do 31.12.2019, a mimořádný audit č. 7/ 2020„ Systémový a procesní audit organizace“ vedený [anonymizována dvě slova] a interním auditem [anonymizována dvě slova]. Na základě těchto auditů bylo zjištěno, že žalovaný v rámci výkonu funkce generálního ředitele uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] s [právnická osoba] ve znění dodatků [číslo] na základě které byl v rozporu s ustanovením § 70 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidel, ve znění pozdějších předpisů, pojištěn také cizí majetek, čímž došlo k neoprávněnému použití jiných prostředků státu, neboť byla provedena úhrada pojistného za cizí majetek, respektive byla odhadnuta alikvótní část celkového pojistného. V důsledku porušení této povinnosti stanovené právním předpisem byla Finančním úřadem pro [územní celek], oddělení zvláštních činností I devíti platebními výměry uložena žalobkyni povinnost k úhradě odvodů za porušení rozpočtové kázně, a to v celkové výši 114 767 Kč. Tím žalovaný způsobil žalované škodu odpovídající této uhrazené částce. Výše škody byla v souladu s ustanovením § 262 zákoníku práce určena [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dle výsledků obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným pak byla žalobkyni uložena sdělením [anonymizována dvě slova] ze dne 19.8.2020. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklé škody dopisem ze dne 14.9.2020, doručené mu 23.9.2020, opakovaně znovu 18.12.2020, přičemž žalovaný škodu ani na základě této výzvy nenahradil. Žalobkyně rovněž zaslala Základní odborové organizaci OS státních orgánů a organizací při [anonymizováno] [část obce] (dále jen„ odborová organizace při [anonymizováno] [část obce]“) žádost, ve které jmenovanou odborovou organizaci požádala o vyjádření k předmětnému nároku na náhradu škody; odborová organizace při [anonymizováno] [část obce] se k této otázce nevyjádřila. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že z žaloby není zřejmé, v čem má spočívat zavinění žalovaného na vzniku škody. Je obecně známo, že plněním pracovních úkolů generálního ředitele není plnění pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Zavinění nepochybně nemůže vyplývat z forenzního auditu provedeného společností [právnická osoba] Žalovaný předně neměl možnost se s tímto auditem seznámit; z informací, které o něm získal však má za to, že se jedná o audit výrazně neodborně provedený doprovázený nezakrývanou snahou účelovosti zadání auditu k poškození žalovaného. Předmětná pojistná smlouva byla uzavřena dne 27.5.2007, dále pak byla upravována ve znění Dodatku [číslo] ze dne 29.5.2009, Dodatku [číslo] ze dne 31.5.2010, Dodatku [číslo] ze dne 24.5.2011, Dodatku [číslo] ze dne 31.10.2011 a Dodatku [číslo] ze dne 6.8.2018. Pojistná smlouva byla sjednána a její podpis byl žalovanému doporučen a odsouhlasen najatou makléřskou společností, tedy s předpokladem postupu s náležitou odbornou péčí, neboť žádný ze zaměstnanců, natož žalovaný jako generální ředitel žalobkyně nedisponuje odbornými znalostmi pojistných podmínek. Předmětná pojistná smlouva s pojištěním„ cizích uměleckých děl“ byla opakovaně (každoročně) kontrolována audity prováděnými auditorskou společností najatou zřizovatelem žalobkyně; ostatně žalobkyně stejné částky pojistného hradí dosud. Hlavním záměrem uzavření předmětné pojistné smlouvy bylo pojištění majetku státu; skutečnost, že některé podkategorie pojistných rizik zahrnují i pojištění„ cizích“ uměleckých děl bylo důsledkem tzv. balíčku, tedy pojištění zahrnující více pojistných rizik společně za výhodnějších podmínek než v případě sjednávání samostatných pojištění shodných rizik více pojistnými smlouvami. Uzavření pojistné smlouvy, která jako speciální produkt zahrnuje pojištění celého souboru majetku a další dílčí připojištění, bylo spojeno s poskytnutím mimořádné slevy na celkovém pojistném, která nejen výrazně převyšuje finančním úřadem„ odhadnutou“ část pojistného na cizí majetek, ale podstatně zlevňuje celou pojistnou smlouvu. Navíc pod„ cizí umělecká díla“ byla vesměs zahrnuta umělecká díla zapůjčená jinými příspěvkovými organizacemi, tedy jednalo se z větší části rovněž o majetek státu. Žalovaný dále namítl, že se pojistná nebezpečí pro jednotlivá rizika dle předmětné pojistné smlouvy vztahují na všechny předměty pojištění jako celek, nelze tak určit výši pojistného za„ cizí majetek“. Výpočet, tak jak byl učiněn, byl právně, věcně i matematicky vadný, neboť vůbec neodpovídá způsobu stanovení celkové částky pojistného. Přes tyto skutečnosti zřizovatel žalobkyně [stát. instituce] (aniž by k tomu byl povinen) vyvolal v této věci řízení u Finančního úřadu pro [územní celek]. Finanční úřad pro [územní celek] devíti platebními výměry vyměřil žalobkyni odvody za porušení rozpočtové kázně, a to za každý kalendářní rok od roku 2016. Žalobkyně požádala dne 16.3.2020 Generální finanční ředitelství o prominutí uvedených odvodů za porušení rozpočtové kázně; výsledek této žádosti není žalovanému znám. Dle jeho informací měl Finanční úřad pro [územní celek] rozhodnutím ze dne 8.4.2020 č.j. 1497509/20/2100-31471-204643 povolit žalobkyni posečkání s úhradou těchto odvodů nejpozději do rozhodnutí o žádosti o prominutí odvodů. 3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení, že majetková škoda vznikla žalobkyni uhrazením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 7 zákona č. 218/2000 Sb. a zákona č. 280/2009 Sb., které žalobkyni vyměřil Finanční úřad pro [územní celek], Oddělení kontroly zvláštních činností I, devíti platebními výměry; byl to důsledek toho, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel s [právnická osoba] pojistnou smlouvu, kterou byl pojištěn též cizí majetek. Žalobkyně tak na penále zaplatila celkem částku 114 767 Kč, kterou je v souladu s § 14 odst. 4 a § 47 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb. povinna důsledně vymáhat po odpovědných osobách. Žalovaný jako generální ředitel žalované byl při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle zákona o majetku státu; za porušení povinností pak nese odpovědnost dle § 47 odst. 2 zákona o majetku, a tedy i odpovědnost dle § 250 zákoníku práce, neboť povinnost pří správě majetku státu vyplývající jak ze zákona o majetku státu, zákona o účetnictví a zákona o rozpočtových pravidlech je lex specialis k obecné úpravě v zákoníku práce; jedná se o odpovědnost vyššího stupně než-li pouze obecná odpovědnost dle § 250 zákoníku práce. U žalovaného jsou tak splněny kumulativně všechny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu dle § 250 zákoníku práce, tedy porušení svých povinností při plnění pracovních úkolů, neboť žalovaný nesprávně plnil inventarizační povinnost a nesprávně vedl evidenci majetku, v důsledku čehož došlo k uzavření pojistné smlouvy, v níž byl v rozporu se zákonnými povinnostmi, pojištěn též„ cizí“ majetek; dále též vznik škody – úhrada penále za prodlení s odvody za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 114 767 Kč – a příčinná souvislost. Pokud jde o zavinění, žalovaný svoji povinnost při inventarizaci majetku a uzavírání předmětné pojistné smlouvy porušil přinejmenším v úmyslu nepřímém, neboť věděl, že svým jednáním může žalobkyni způsobit škodu a byl s tím srozuměn; pokud by soud úmysl u žalovaného neshledal, má žalobkyně za to, že žalovaný jednal přinejmenším v nevědomé nedbalosti, neboť vzhledem ke své funkci vědět měl a mohl, jak inventarizaci u žalobkyně vést, jaký majetku žalobkyni náleží a že pojištěním„ cizího“ majetku může žalobkyni vzniknout škoda. Pokud toto nevěděl, mohl využít služeb advokátní kanceláře [příjmení], která žalobkyni v určitých agendách poskytovala právní servis. Skutečnost, že žalovanému náleží zvláštní povinnost postupovat s odbornou péčí, ke které se váže též vyšší míra odpov