24 C 255/2023-32 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 24 451,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 451,24 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 16 573,04 Kč za období od [datum] do [datum], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 211,14 Kč z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky včetně úroku z úvěru ve výši 111,33 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak řádně nesplácel, v důsledku čehož se stal celý zbývající úvěr splatným ke dni [datum]. V důsledku prodlení žalovaného se splácením vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v dohodnuté výši 0,1 % denně a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a jednu upomínku. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že dostatečným a průkazným způsobem prověřila před uzavřením smlouvy úvěryschopnost žalovaného tak, aby se minimalizovalo riziko nesplacení úvěru. Údaje sdělené žalovaným byly porovnány s jím doloženými doklady, zejména výplatní páskou. Žalovaný byl dále prověřen v centrálním registru exekucí a centrálním registru dlužníků CCB. 2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doložila, z jakých konkrétních dokladů zjišťovala úvěryschopnost žalovaného, žalobkyně doložila toliko lustraci z centrální evidence obyvatel a svou úvěrovou zprávu ze dne [datum]. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a doložila, že žalovaný po podání žaloby zaplatil dne [datum] na svůj dluh u žalobkyně částku 5 000 Kč. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně částečně zpět žalobu, co do částky 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a doložila, že žalovaný zaplatil dne [datum] na svůj dluh u žalobkyně částku 5 000 Kč. Soud proto řízení ve shora uvedeném rozsahu podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I.). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 6. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] oproti závazku žalovaného poskytnutou částku včetně úroku z úvěru ve výši 111,33 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč, tedy v celkové výši 89 760 Kč vrátit (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]). Žalobkyně poskytla žalovanému sjednanou částku ve výši 30 000 Kč dne [datum] převodem na bankovní účet žalovaného (zjištěno z [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalovaný však úvěr splácel nepravidelně a od [datum] do podání žaloby již nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] (zjištěno z Přípisu [právnická osoba] a.s. ze dne [datum]). Žalovaná byla dále žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] (zjištěno z Předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu z následujícího dne). <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze lustrací ve veřejně dostupných databázích. Vůbec nezjišťovala konkrétní příjmy a konkrétní výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně se dostatečně nezabývala konkrétní individuální finanční situací žalovaného, k čemuž jí měly vést i z doložených listin zjištěné skutečnosti. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI ze dne [datum] vyžádané k žalovanému se totiž podává, že své výdaje je nucen často krýt z uzavíraných osobních úvěrů, přičemž z větší části jsou jeho žádosti o poskytnutí úvěru poskytovateli odmítány. V okamžiku před uzavřením smlouvy eviduje zpráva u žalovaného splátkové operace s celkovou výší měsíčních splátek 8 804 Kč a celkovou zbývající částkou [částka]. Nadto soud podotýká, že prohlášení žalovaného o jeho úvěryschopnosti ve formulářové smlouvě o spotřebitelském úvěru nezbavuje žalobkyni povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného, neboť se nejedná o spolehlivé informace. Posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 16. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla vyřešena Soudním dvorem Evropském unie v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. C -679/18 Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice