35 C 2/2023-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný s předchůdcem žalobce [právnická osoba], [anonymizováno] (dále jen„ předchůdce žalobce“) uzavřeli dne 13. 1. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnut částka 28 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit spolu s dalšími platbami ve 24 měsíčních splátkách po 2 532 Kč (celkově tedy 60 751 Kč). Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2015. Proto požadoval po žalovaném uhrazení jistiny a úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřeli dne 13. 1. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnut částka 28 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu) a žalovaný se ji zavázal uhradit spolu s dalšími platbami ve 24 měsíčních splátkách po 2 532 Kč, celkově tedy 60 751 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce a rámcovou smlouvou). Pohledávka se stala dle smlouvy splatnou nejpozději 10. 2. 2017. Žalovaný na dluh přes výzvu neuhradil ničeho (prokázáno předmětnou výzvou). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2015 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc tak, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v mezích zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy byl žalovaný povinen věřiteli (případně jeho nástupci dle § 1879 a násl. o. z.), poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě vrátit. 6. Soud konstatuje, že nezkoumal, zda předchůdce žalobce splnil svoji povinnost danou § 9 zákona, tedy zkoumat schopnost žalovaného dluh splnit, když žalobce požadoval toliko uhrazení jistiny a zákonného úroku z prodlení a žalovaný neuhradil ničeho, neboť žalobci by vznikl nárok na úhradu uvedeného dluhu i na základě § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacená. Lhůta k plnění dluhu by tímto zůstala s ohledem na výši dluhu nedotčena. 7. Za této situace bylo možné na podkladě předložených důkazů bez ohledu na platnost předmětné smlouvy rozhodnout. Soud proto jen kvůli vyjasnění přesného právního hodnocení věci nenařizoval jednání, když toto zjišťování by pouze navýšilo náklady řízení při stejném výroku rozhodnutí. 8. Soud za této situace žalovanému uložil uhradit žalobci jako nástupci předchůdce žalobce celou dlužnou jistinu. Protože se jistina stala splatnou v průběhu let 2015 – 2017, vznikl žalobci nárok i na uhrazení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ten v době počátku prodlení činil hodnotu 8,05 % ročně. Soud proto žalovanému uložil uhradit též úrok z prodlení v této výši od data, které stanovil žalobce v žalobě (soud nesmí překročit předmět řízení, avšak žalobce může požadovat méně, než na co má nárok). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 9. Soud následně zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení, který převyšoval mez danou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 572 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 120 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.