46 C 270/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 8 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalovanou dne [datum] (dále„ smlouvy o zápůjčce“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy o zápůjčce byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 200 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 2 132 Kč. Zápůjčka byla žalované poskytnuta na základě její žádosti prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dle vlastní volby parametry zápůjčky (splatnost a výši) a poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalované jednak z kopie občanského průkazu, jednak ověřovací korunovou bezhotovostní platbou. Smlouva byla následně uzavřena elektronicky prostřednictvím PINu, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené žalovanou. Před uzavřením smlouvy žalobkyně dále prověřila schopnost žalované splácet zápůjčku jednak dotazy na její rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry, které ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalované. Žalovaná však ve stanoveném datu poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek neuhradila, a to ani přes zaslané upomínky. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedeného v rámci podaného odporu obšírně popsala svoji životní fázi, ve které smlouvu o zápůjčce s žalobkyní uzavřela včetně procesu uzavírání smlouvy přes webové stránky [webová adresa], a rovněž důvodu, pro které nebyla schopna poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni splácet. Žalovanou současně namítla rozpor smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy z důvodu sjednané nadměrné výše RPSN a její neplatnost z důvodu absence zkoumání schopnosti žalované zápůjčku splácet ze strany žalobkyně. Žalobkyně by tak za předpokladu, pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, měla nárok na úhradu nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 8 200 Kč, nikoliv však na úhradu poplatku za poskytnutí zápůjčky, ani na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 332 Kč od [datum] do zaplacení. V neposlední řadě se žalovaná ohradila proti výši žalobkyní zaplaceného soudního poplatku, neboť podle žalované měl být stanoven pouze z žalované jistiny, nikoliv však ze součtu žalované jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky, neboť tento poplatek představuje její příslušenství. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 200 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala totožnou částku vrátit společně s poplatkem 2 132 Kč do [datum]. 5. Z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], [anonymizováno], byla zjištěna práva a povinnosti stran smlouvy. 6. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za období [rok] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] bylo dne [datum] zasláno 8 200 Kč. 7. Z upomínek ze dne [datum], ze dne [datum] a z opakovaných výzev k úhradě ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě svého dluhu. 8. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] adresované žalované ze strany žalobkyně bylo zjištěno, že tato byla žalované zaslána po předchozím vzájemném telefonickém rozhovoru a žalované byly zaslány údaje k úhradě dluhu. 9. Z předžalobní upomínky – pokusu o smír ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 10. Z podání žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v reakci na předžalobní upomínku vyvinula snahu vyřešit situaci smírně, stejně jako ve vyjádření k žalobě obsaženém v podaném odporu se vyjádřila ke své životní fázi, ve které smlouvu o zápůjčce uzavřela, jakož i složitosti, se kterými se v té době potýkala. Zároveň namítla rozpor smlouvy s dobrými mravy a vyjádřila pochybnosti nad splněním povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitelský úvěr splácet, u kterého vyloučila, že by takový proces kdy proběhl, a to především s ohledem na uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. V neposlední řadě žalovaná požádala o možnost splácet svůj dluhu představující pouze poskytnuté finanční prostředky a žalobkyně upozornila, že v případ nenalezení smírné dohody bude nucena obrátit se na institut Finančního arbitra. 11. Na základě zjištění učiněných ze shodných tvrzení účastníků a z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu prostřednictvím prostředků na dálku, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky výši 8 200 Kč bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala společně s poplatkem ve výši 2 132 Kč vrátit žalobkyně do [datum]. Účastnici vzájemně před podáním návrhu jednali ohledně úhrady dluhu, avšak jejich jednání nevadla k vyřešení vzájemnou dohodou, zejména z důvodu odlišného právního posouzení věci. 12. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 14. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby, v důsledku kterého bylo řízení na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] částečně zastaveno, nadále požadovala již pouze zaplacení jistiny poskytnuté žalované na základě smlouvy o zápůjčce se zákonným úrokem z prodlení (nikoliv již poplatek za poskytnutí zápůjčky, náklady spojené s vymáháním pohledávky a ani smluvní pokutu), nezabýval se soud otázkou splnění povinnosti žalobkyně zakotvené v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. její povinností posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalované. Nárok na zaplacení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru by totiž žalobkyni ve smyslu § 87 odst. 1 poslední věty citovaného zákona vznikl tak či tak, tedy i za předpokladu, že by žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost. 15. Žalobkyni tak vznikl nárok na nesplacenou jistinu ve výši 8 200 Kč a úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 odst. 2 o.z., neboť žalovaná se neuhrazením dluhu dostala do prodlení s jeho splácením. Úrok z prodlení soud přiznal v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu vyhotovení upomínky ze dne [datum], neboť z doložených listin bylo zjištěno, že žalovaná si byla svého dluhu ze smlouvy o zápůjčce vědoma a že ani po výzvě jí adresované ze strany žalobkyně žalobkyni ničeho neuhradila. Pouhá skutečnost, že žalovaná se v tehdejší době nacházela v tíživé situaci a své dluhy začala řešit až s určitým časovým odstupem, nemůže jít k tíži žalobkyně. Žaloba tak byla v části požadovaného příslušenství představující zákonný úrok z prodlení zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty první ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků ve věci byl pouze částečný a téměř totožný. Soud při stanovení úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil vedle žalované jistiny ve výši 8 200 Kč také v žalobě původně požadovanou smluvní pokutu ve výši 1 902 Kč a příslušenství představované poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve vý